Aby štěně doma nečůralo...

Když si člověk koupí první štěně, touží jen po tom, aby většinu času štěně trávilo po jeho boku. Jedním, a to hlavním problémem je, naučit pejska konat potřebu venku a ne v obýváku či dokonce v naší posteli. Hlavní otázkou je, jak ho to naučit. Nic netušícímu novopečenému majiteli štěňátka nezbývá nic jiného, než se vyptávat okolí, bádat v odborné literatuře či zkoušet různé metody výchovy o čistotě. Avšak než ho to naučíte, tak máte stoprocentní záruku, že hadr na podlahu se stane vaším každodenním pomocníkem.

Existuje mnoho způsobů jak naučit štěně, aby nám nedělalo loužičky na koberec. Například známe metody jako jsou vytahání štěněte za kůži na krku či namáčení čumáku do výkalů, ale tyto trochu ""drastické"" způsoby mohou vést k opačnému výsledku a štěně se bude bát, kdykoliv bude chtít udělat potřebu. V takovém případě si štěně bude vybírat ""temné zákoutí"" v bytě, kde svou potřebu vykoná, aby ho ""tyran"" páníček neviděl. Také ho v žádném případě netrestejte, když přijdete domů z práce či nákupu a najdete na podlaze loužičku. Štěně Vás začne vítat a vy na něj hned spustíte smršť nadávek, výhružek nebo ho fyzicky potrestáte. Štěně pak bude mít dojem, že ho trestáte za to, že Vás vítá. Vhodnější a zároveň asi nejrozšířenější metodou je naučit štěně čůrat na noviny. Je vhodná pro ty chovatele, kteří nemohou se svým miláčkem trávit 24 hodin denně. Také budete muset posléze štěněti vysvětlit, že si musí odvyknout ""venčit se na noviny"", ale že potřeba se vykonává venku. Ale na druhou stranu nikdo neví co se stane, když noviny odstraníte.

Druhy

Především na Balkáně byly známe víly horské (vile planinkinje, samovile samogorske), které žily v jeskyních a uměly se měnit v hady. Za jejich obdobu lze považovat vládkyni jeskyní a dolů Runu (též zemná paní), známou v Čechách, ženu vládce podzemí Kovlada a královnu permoníků.

Taktéž na Balkáně byly známy víly vzdušné (samovile oblankinje). Ty se pohybovaly vzduchem a měly vliv na počasí, především na oblačnost a bouře, blesky byly jejich šípy. Rusové zase znali tři sestry větru Burju (bouři), Mjatel (metelici) a Vjugu (vánici). V Čechách zase Meluzínu či Větrnici což byla bytost v bílém rouše naříkající v komínech a na hrobech.

Dále jsou známé víly lesní žijící ve stromech popisované jako krásné průsvitné dívky v lehkých šatech se zlatými či rusými vlasy. Tyto vlasy byly zdrojem jejich síly, uměly se měnit v různá zvířata například koně, vlka, sokola či labuť a vyznaly se v léčení a věštění. Také vyjížděly na lov na koni či jelenu nebo tančily v lese, a zpívaly. Zjevovaly se, když padala rosa nebo se tvořila duha.

Vodní víly jsou často označovány jako rusalky, obývají prameny, řeky a jezera a měly blízko k vodníkům. Jejich vlasy musí být vždy mokré, jinak rusalka zemře. Tato víla může rozčesáváním svých vlasů způsobit i povodeň.

Existují také víly zlé zvané judy nebo jezinky jež byly sice krásné a obývaly vodu či les, ale lidi topily a sváděly z cest. Na Slovensku bývají nazývané bosorky.

Divoženkami či divými ženami bývají nazývány ošklivé a neupravené víly, jež často kradly lidské děti a vyměňovaly je za svoje. Obývají lesy nebo jeskyně (pak jsou nazývány jeskyňky)

Vztah víl k lidem

Z hlediska důsledků, které vztahy víl k lidem mohou mít, je lze rozdělit na:

Pozitivní

Vztah víl k lidem je ale často líčen také jako velmi kladný. Někde víly mladým mužům neubližují, ale naopak jim pomáhají, drží nad nimi ochrannou ruku a obdarovávají je (např. v Srbsku jsou známé vílí „posestriny“, pomyslné sestry a ochránkyně mladých junáků). Dokonce se za ně mohou i provdat (v některých pověstech dobrovolně, v jiných z donucení, třeba když jim jejich nastávající ukradne nějakou část majetku, bez kterého od něj nemohou odejít), ale takový sňatek obvykle mívá nějakou podmínku, která nesmí být porušena, jinak víla svého muže opustí a už se k němu nikdy nevrátí. Takovou podmínkou je třeba to, že muž nesmí víle nikdy vyčíst její vílí původ, ustříhnout jí vlasy nebo se snažit zjistit, co dělá v noci v zamčeném pokoji. V pověstech manžel tuto podmínku obvykle nedodrží a víla od něj i jejich dětí navždy odejde. Dokud je ale víla s ním, pomáhá mu svými znalostmi či kouzly a manželům se velmi daří. Děti, které spolu muži a víly mají, bývají neobyčejně moudré a mají výbornou paměť.

Víly podle pověstí mohou pomáhat i dívkám a přátelit se s nimi.

Negativní

Vodní víly prý rády topí lidi (podobně jako vodník) a žárlivě před nimi střeží své studánky. Rusalky jsou nebezpečné zejména o letnicích, kdy nejenže topí a ulechtávají poutníky, kteří neuhodnou jejich hádanky, ale také převrhují lodě a ničí mosty, hráze a rybářské sítě. Lesní víly zase v noci lákají kolemjdoucí muže do svého kola, aby je mohly utancovat k smrti.

Vílám je také připisováno, že kradou lidem malé děti z kolébek a podvrhují místo nich své vlastní děti, které jsou znetvořené a zakrslé jak fyzicky, tak i duševně (v Litvě se navíc věří, že víly samy děti mít nemohou, takže to, co místo ukradeného dítěte zanechají v kolébce, je jen umělý, kouzlem oživený výtvor bez duše). Největší nebezpečí podvržení dítěte je v první dny po porodu (u křesťanů konkrétně do křtu dítěte). V tu dobu se matka od dítěte nesměla hnout. V případě, že už dítě bylo podvrženo, existovaly různé pověrečné rady, jak se ho zbavit (např. často ho bít, aby ho víle bylo líto, pro dítě si přišla a ukradené vrátila).

Za výše popsanými vílími skutky nemusí stát jen zlé úmysly. Někdy jsou sice víly popisovány jako záludné a mstivé, jindy ale bývá zdůrazněna jejich bezstarostnost a lehkomyslnost. Z tohoto pohledu lze říct, že když víla utancuje mladého muže k smrti, nedělá to nutně ze zlého úmyslu - prostě neví o tom, že mladík celonoční tanec fyzicky nevydrží …

Často se však mstí za rušení svého klidu, například kácení stromů či zabíjení zvířat. Chrání před nimi máta, pelyněk a libeček lékařský.

 

Jejich krása a majestátní chování učarovali lidem již v dávné minulosti. Často se chovala a chová na parkových a zahradních rybnících.

U nás hojně se vyskytující labuť velkou asi znáte každý. Tohoto velkého bílého ptáka s oranžově zbarveným zobákem totiž na rybníku či jiné stojaté vodě nejze přehlédnout. Od jiných druhů labutí ji lze poznat podle černého výrůstku na zobáku. Za letu má labuť protažený svůj dlouhý krk a její letky vydávají chrakteristický švistot. Na souši se pohybuje díky daleko posazeným nohám dosti neobratně a pomalu.

Rozšíření

Právě její chov byl základním impulzem k tomu aby se rozšířila po celém světě. S úspěchem se ji podařilo vysadit i v jižní Africe, na Novém Zélandu, v Autrálii i v Americe. Labutě můžeme vidět především na stojatých a mírně tekoucích vodách v přírodě i v centrech měst, kam se vydává za potravou.

 

Způsob života a potrava

V období hnízdění žijí labutě většinou pouze v párech. Mimo hnízdní období se slétají do hejn. Naše labutě mívají většinou po celý život jednoho partnera. Jako většina vrubozobých, se lebutě živí rostlinnou potravou. Napůl ochočení ptáci ve městech nepohrdnou ani pečivem, mělo by však být alespoň dva dny staré. Čerstvé, měkké pečivo by jim mohlo způsobit zažívací potíže. Toto neplatí pouze pro labutě, ale pro všechny vrubozobé ptáky, kterí se dají v zimě na rybnících či řekách vidět. Právě toto dokrmování je další příčinou, toho, že se labutím v současné době daří.

 

Rozmnožování

Svá hnízda si staví ve vysokých porostech vegetace v okolí rybníků. Koncem března nebo v dubnu snese samice 4 až 8 vajec. Po dobu, kterou samice stráví sezením na vejcích samec shání potravu. Mláďata se líhnou po 35 až 41 dnech. Jsou pokrytá hnědavým chmýřím, již první den opouštějí hnízdo a začínají zkoumat okolí. U rodičů zůstávají do zimy. V období hnízdění je třeba si na labutě dávat pozor. Především samec bývá dosti agresivní, protože hlídá své hnízdní teritorium. Především při procházkách kolem rybníků jejíchž břehy jsou porostlé vysokou trávou a rákosem se může stát, že na Vás zaútočí.

zdroj:

příroda.cz

příroda, ekologie, život...

Je temná noc.
Zvláštní mlha se snesla nad zemí.
Všechno utichlo a ani ptáci se neopovažují vzlétnout.
Okna domů jsou zakrýtá a uvnitř se nesvítí.
Na ulicích je ticho.
Nikdo se neodváží vyjít ven.
Jenom chvilkama se v mlze mihnou černé stíny.
Všichni v domovech buď spí,
nebo sedí v pohodlných pohovkách a dívají se na filmy.
Většinou na filmy, které připomínají to co se děje venku.
Jenomže v těch filmech je úplné ticho.
Na skutečných ulicích je slyšet dětský smích.
Skupinky dětí přecházejí od domu k domu.
Na sobě mají masky.
Masky upírů, čarodějnic, smrtek a jiných příšer.
Sebou táhnou velké pytle plné nasbíraných dobrot.
Není to nepovedený horor.
Je to jeden z nejpopulárnějších svátků,
Halloween.

 

 

Banán je protáhlé ovoce (technicky epigeická bobule) a plod banánovníku , který je velice žádanou komoditou produkovanou zemědělci tropických zemí. Banány mívají obvykle hmotnost mezi 125-200 g, ta je však významně závislá na konkrétním kultivaru. Z této váhy asi 80 % představuje jedlou část a zbývajících 20 % připadá na kožovitou slupku.

Vůně, chuť a konzistence plodů je významně ovlivněna teplotou při které dozrávají. Při nízkých teplotách šednou a kazí se. Banány dodávané na trh mírného pásma (tedy i k nám) jsou sklízené tak, že dozrávají během dopravy. Snížení teploty během této doby zvyšuje životnost plodů, ale jak již bylo zmíněno výše, negativně ovlivňuje jejich kvalitu, proto při dopravě nikdy nebývají chlazeny pod 13,5 °C. Proto se také nedoporučuje ukládat nakoupené banány do lednice, protože jejich kvalita tím značně utrpí.

Banány rostou ve visících seskupeních, od několika po mnoho kusů ve vrstvě (zvané též ruka) v mnohovrstevném svazku. Celek visících seskupení se nazývá kmen.

V roce 2002 se celosvětově prodalo přes 12 miliónů tun banánů. Státy Ekvádor, Kostarika, Kolumbie a Filipíny exportovaly každý přes 1 milión tun banánů.

více se dozvíte zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Ban%C3%A1n

 

Snad k nejznámějším biblickým příběhům patří ten o Adamovi, Evě a jejich vyhnání z ráje. Adam s Evou žili pokojně v zahradách Edenu. Bůh je však varoval, aby nejedli ze stromu poznání dobrého a zlého, jinak propadnou smrti.
Had ale zpochybnil boží varování a Eva plod stromu utrhla s vidinou získání vševědoucnosti.

Za plod, který Eva utrhla, jedla a nabídla Adamovi, je často považováno jablko. V Hebrejské Bibli však není o jablku ani zmínky. Píše se pouze o plodu
Dodnes nevíme, o jaký plod se jednalo. Jablko však odpovídá prastarému blízkovýchodnímu mýtu o Inanně a Dumuzim, který se v mnohém podobá biblickým událostem v ráji.   
 

Plod však mohl být i datlemi. Datlová palma byla zřejmě prvním stromem pěstovaným na Blízkém východě pro své ovoce. Na dveřích Šalomounova chrámu byly vyřezáni cherubové a palmy. Právě cherubové chránili i vchod do ráje...

 

Páv korunkatý

(Pavo cristatus)

A - Indian peacock
N - Pfau

Třída: ptáci, Řád: hrabaví, Čeleď: bažantovití

Zeměpisné rozšíření: Asie, dnes chován na celém světě
  vyhledávání: Asie
Biotop: otevřené lesy v rovinách, na svazích hor, ovocné sady a další druhotná vegetace v blízkosti lidských sídlišť
  vyhledávání: listnatý a smíšený les
Potrava: semena, zrní, zelené části rostlin, hmyz, drobní plazi i savci
  vyhledávání: rostliny i živočichové
Rozměry: délka těla samců včetně nadocasních krovek 180-230 cm, délka ocasu 40-45 cm, délka nadocasních krovek 140-160 cm, délka těla samic je 90-100 cm, ocasu 32,5-37,5 cm, rozpětí křídel samců 130-160 cm, samic 80-130 cm, hmotnost samců 4-6 kg, samic 2,75-4 kg
Rozmnožování: Hnízdí většinou v křovinatých oblastech, samička snáší 3-8 vajec, která zahřívá sama po dobu 28-30 dnů.
Věk: ?
Zajímavosti: Byl dovezen takřka do celého světa a je chován pro okrasu již více než 3000 let. Jako všichni kurovití ptáci na noc vylétá do korun stromů, kde přespává. Samcům po skončení doby toku ozdobná pera vypadají.
Kde ho najdete: Pávi se pohybují volně po celém areálu zoo. V době toku se samci s oblibou zdržují v horních partiích zahrady, kde mají dost prostoru pro předvádění nápadně zbarvených nadocasních krovek.

      

Chcete-li vidět páva živého, zajděte si do zoo... :)

https://www.zoopraha.cz/

Přeji Ti:

Ať láska Ti neschází
v žádném období roku...
Ať stále Tě provází
někdo po Tvém boku.

Ať je každičký Tvůj den
štěstím, láskou prosycen,
radostí a smíchem jen
a splní se Ti tajný sen...

K Valentýnu chci Ti přát
ať máš své srdce komu dát,
ať Tě má někdo hodně rád
a v náruči mu můžeš spát...

Ať láska lapí Tě do své sítě
a máš komu říci "miluji Tě"...

Krásného Valentýnka! :)

 

 

 Dnes vám přinášíme speciální novoroční horoskop pro vaše pejsky. Přejeme vám i vašim hafíkům spoustu zdraví a štěstí po celý rok 2011.

 

Jednoho dne se stalo, ze přisel zahradník k holičovi aby se dal ostřihat. Když byl hotov, ptal se kolik dluží... Holic odpověděl: „Tento

týden sloužím spoluobčanům, tudíž nemohu brát žádné peníze.“ Zahradník tedy poděkoval a opustil holičství.

Když holič otevírá svůj obchod příští ráno, našel tam 12 růží s děkovným přáním.

Druhy den, přišel pekař, aby se dal také ostříhat. Po stříháni se opakovalo to samé. „Sloužím spoluobčanům tento týden, tudíž

nemohu připustit, abych dostal zaplaceno,“ vysvětlil holič. Pekař byl rád a odešel.

Příští ráno, když holič otevírá svůj krámek, vidí sáček se 12 koblížky upečenými do zlatova a s děkovnou kartou ... 

Ten samý den, přišel vládní činitel a nechal se také ostříhat. Když chtěl platit, slyší totéž: „Sloužím tento týden spoluobčanům, tudíž

nemohu vaše peníze přijmout,“ znělo holičovo vysvětlení... Poslanec byl mile překvapen. Poděkoval a odcházel velice radostný ...

Příští ráno, když chtěl holič otevřít krám, stálo tam 12 poslanců aby se nechali zdarma ostříhat.

Milí přátelé. toto je pouhá ilustrace a základní rozdíl mezi obyčejným občanem a politikem odtrženým od reality všedního života, totiž

těmi, kteří mají vést naši zem !!!

Skupina bývalých studentů se sešla, aby navštívila svého
starého univerzitního profesora.



Během odpoledne spolu debatili, ale zprvu veselý rozhovor se
pomalu změnil ve stížnosti na zátěž v zaměstnání i v životě.
Starý profesor nabídl všem kávu,odešel do kuchyně a vrátil
se s velkou konvici kávy a tácem plným nejrůznějších šálků,
bylo jich dokonce víc, než studentů:
porcelánových, plastikových, skleněných i křišťálových.
Některé vypadaly úplně obyčejně, některé dokonce velmi draze,
jiné výjimečně originálně.



Pan profesor své bývalé žáky vybídl, aby si nalili kávu.
Když měli všichni studenti vybrané hrnky s kávou ve svých
rukách, profesor jim řekl:
"Jestli jste si všimli, vybrali jste si ty nejhezčí
a nejdražší hrnky, a ty obyčejnější jste nechali na tácku.
I když je samozřejmě přirozeně, že pro sebe chcete jen to
nejlepší,je to hlavní příčina vašich problémů i vašeho stresu.
Vždyť to, co jste ve skutečnosti opravdu chtěli, byla káva,
ne hrníček, ale podvědomě jste sáhli po těch nejlepších
a dokonce jste se i podívali, jaké hrníčky si vybrali ti ostatní.



Přemýšlejte o tom: Život je jako káva a zaměstnání, peníze
a společenské postavení jsou hrníčky.
Jsou to jen nástroje, které kvalitu života nemění.
Občas, když se zaměříme na hrníček, zapomínáme si vychutnat
kávu, kterou v něm máme...
Takže - nenechte hrníčky, aby řídily vás život, ale soustřeďte
se raději hlavně na tu kávu."

Hezký den...:)


 

Prázdniny = léto. Slunce, potoky, vlčí máky, jahody, les, maliny, voda, duha, hvězdy, moře … Ehm, pardon. Cože, že jsou i jiné prázdniny? Ty ostatní prázdniny? To jsou prázdninečky! Dva měsíce! To jsou prázdniny! Nebo raději dva roky prázdnin! Ne, ne, to je sci-fi. I když, jakápak věda, že pane Juliusi Verne? Dva roky. Ale nejsme přece děti. Zanechme snění, vždyť jsme realisté. A vůbec, i ty dva měsíce jsou až až. Prázdniny…, nemá ono to něco společného s prázdnem? Prázdno. No ano… prázdno. Prázdno… Prázdno se v naší civilizaci téměř bez výjimky musí zaplnit. Ne? Obzvlášť když by to prázdno měly mít děti. (My sami si s ním často nevíme rady…) Musí mít činnost! Ty děti. Aby nerostly jako dříví v lese. Aby se nenudily. Aby něco neprovedly. Aby si neublížily. Aby poznaly něco nového. Aby... však to znáte. Všichni to říkají. Tedy skoro všichni. No dobrá. Tak tedy co s tím? Když vycházíme z průměrného rodinného rozpočtu. Babičky! Jedna jeden týden, druhá druhý týden. To máme čtrnáct dní. To je pěkné ... Ještě tábor. Tři týdny. Výborně! A čtrnáct dní s námi k moři. A týdenní jazykový tábor. To jim jenom prospěje. To máme, to máme… osm týdnů. Kolikpak nám to ještě zbývá? Šest dní. No to už vystačíme s příměstským táborem. Vida, vida. Tak ještě přihlásit, zaplatit. Sbalit. A šup. Vyprat, sbalit a šup. Šup. Šup. A šup.

Jedna možnost.

Aby se člověk něco naučil, je potřeba chodit hodně za školu. Tvrdí paní Iva Pekárková. A není jediná toho názoru. Jenže: „Žák je povinen chodit do školy pravidelně a včas podle rozvrhu a účastnit se činností organizovaných školou…“ Většina škol ještě zatím taková je. Vše pečlivě zorganizováno, pro samostatné přemýšlení prostor nezbývá, a co hůř, často ani není žádoucí. Je tedy na nás rodičích, abychom našim dětem umožnili „jít za školu“. Aby alespoň prázdniny byly pro nás i děti výzvou k dobrodružství a výpravám nejen do letních krajin, ale i k cestám k sobě samému. Jsem přesvědčený, že by to byl krůček od zaplňování našeho světa nakupovanými prázdninovými zážitky a předměty k opravdovějšímu prožívání a k dobrodružství z objevování a poznání nejen vnějšího světa, ale i svého nitra.

Je to jiná možnost? Dokážeme si takto jinou možnost představit? Víme, co by naše děti dělaly, kdybychom se jim nestarali o volný čas?

Japonská princezna přestala kvůli šikaně chodit do školy. To není exkurz do minulosti. To je příběh z letošního března. Násilí studentů v čínských školách je běžným jevem. Také současnost. Podobně obvyklé jsou nyní v Číně msty na bezbranných dětech. Dosud jsme byli takové události uvyklí připisovat USA. No dobrá, zřídka i Evropě. Možná to vše také souvisí s prázdnotou. S bezradností. Máme dva měsíce prázdnin před sebou. Máme příležitost dovolit si prázdno zkoumat a užít léta k promýšlení jiných možností.

Zdroj: https://www.rodina.cz/


 

Naše babičky by možná uvěřily, že místo ohně vaříme pomocí elektrického proudu, ale pokud bychom jim líčili, že vaříme na deskách, které se vůbec nezahřívají, asi by si myslely, že jsme se pomátli na rozumu. Ale je to tak. Nevzhledné a pomalé elektrické litinové vařiče nahradily desky sklokeramické. Nejen, že nemají žádné ploténky, ale jen natištěné čáry na skle, nemají ale často ani žádné knoflíky. A ty s indukčním ohřevem ani nehřejí! A přesto vaří. Babiččin sporák na dřevo byste museli pořádně „rozfajrovat“, aby je v rychlosti dohnal. Jen romantické praskání dřeva nahradilo otravné bzučení a syčení větráku.

Více a mnoho zajímavého, se dočtete zde:

Po krátké těžké nemoci zemřel ve věku 52 let v neděli odpoledne v jedné z pražských nemocnic herec Vladimír Dlouhý. Oznámila to jeho rodina.



Více zde:
https://www.novinky.cz/kultura/203790-zemrel-herec-vladimir-dlouhy.html

 

24.05.2010



Ve svých pětačtyřiceti letech zemřel populární český zpěvák Petr Muk. Podle některých informací spáchal sebevraždu. Novinkám jeho smrt potvrdili jeden z členů Mukovy kapely a také kamarád Oldřich Lichtenberg.

Celý článek zde:
https://www.novinky.cz/kultura/201098-zemrel-zpevak-petr-muk.html





 

 

Bledule jarní:

Vytrvalá cibulkatá rostlina z čeledi amarylkovitých (Amaryllidaceae) vysoká 10-30 cm; listy pouze přízemní, trávovité, masité, lesklé; přímá lodyha nese zpravidla jeden (vzácně dva) nící květ (tím se liší od kriticky ohrožené jihomoravské bledule letní, která má 3-7 květů, kvete v květnu a červnu a je dvakrát vyšší), okvětní lístky jsou na rozdíl od příbuzné sněženky všechny stejné, bílé, na špičce se žlutou skvrnou; plod je tobolka. Kvete od února do dubna v lužních lesích a na vlhkých loukách roztroušeně na celém území našeho státu, v podhůří a na horách častěji; na vhodných lokalitách se vyskytuje masově. Je ohrožena úbytkem vhodných lokalit; zvláště chráněný druh - ohrožený. Celá rostlina, nejvíce cibule, je jedovatá, vyvolává slinění, zvracení a průjmy. Často se pěstuje v zahradách jako jedna z nejčasněji kvetoucích okrasných rostlin, vyžaduje vlhko, nejlépe se jí daří v polostínu.
V květomluvě znamená "Moje láska je věčná". ♥

Zdroj: https://www.naturfoto.cz/

KLIKNI:
https://www.npm.gov.tw/exh96/orientation/flash_4/index.html


Věnuj tomu trochu času a "projeď se" tímto obrázkem po celé jeho délce.
Pokud pohneš kurzorem dolů a nahoru, uvidíš 3 malé obrázky v hloubce velkého obrazu. Můžeš na ně kliknout pro větší zábavu nebo jen si vybrat v těchto čtvercových konturách, které se objeví na kresbě. Když si zapneš zvuk, můžeš se divit, že když klikneš na čtverec, jak obrázek oživne. Zrychlí se kurzorem doprava.

Je to velmi slavný obraz z Číny, nyní je v šanghajském muzeu, v originálu byl namalován asi v letech 1085 - 1145, za vlády severní dynastie Song. Byl přemalován za vlády dynastie Qing. Měří 528 cm na šířku a 24,8 cm na výšku.

Považuje se za jeden z pokladů Číny a byl vystaven v minulém roce v muzeu v Hong-Kongu.

Svojí myší můžeš řídit rychlost pohybu a nezapomeň si zapnout zvuk, když klikneš na čtverce.

Mít hezké nehty je vizitkou každého. Jde sice o detail, ale o detail velmi podstatný. Proto jsem se vypravila do kosmetického studia a čekala, jak si tam s mými upracovanými horními končetinami poradí.

 

Pilníky jedině papírové

Po příchodu jsem se pohodlně usadila ve speciálním křesle, kde se provádí také pedikúra. Tentokrát jsme se však zaměřily na moje, po pravdě ne zcela úhledné nehty. Nejdříve vzala kosmetička do ruky pilníček a jala se dodat všem mým nehtům stejný tvar a velikost. Pro úpravu nehtů se nehodí pilníky kovové, ale prakticky všechny manikérky používají pilníky papírové. Špatné nejsou ani pilníky skleněné, ale ty mají jeden nedostatek: Jsou poměrně široké, takže jimi nejde „zajet" do určitých skulinek. Ačkoliv se mi to zdálo nemožné, kosmetička sjednotila nehty na jednu délku a vyrobila i pěkný kulatý tvar - takový, jakého se mi při nejlepší vůli samotné nepodaří dosáhnout. Pilníkem přitom mířila vždy jedním směrem - další obecná chyba, které se na svých nehtech dopouštíme.

Suché nehty - příčina potíží

Na řadu přišla diagnostika. Kosmetička si prohlédla moje nehty pod zvětšovací lupou a vyřkla verdikt. Poměrně velké bylo moje překvapení, když jsem se dozvěděla, že mám extrémně suché nehty a z toho plyne většina mých potíží. Byla jsem také zvědavá, jaký je názor odbornice na dnes tolik populární gelové a já nevím jaké nehty. A po pravdě mě ani nepřekvapilo, že toto „krášlení" neschvalovala. Naše pravé nehty tím totiž značně trpí a po odstranění nepravého nehtu jsou slabé jako papír.

Masáž a teplý zábal

Po prohlídce mých ubohých nehtů následovalo zvláčnění okolí nehtu speciálním olejíčkem a byly natřeny výživou pro nehty se zinkem proti záděrám. Poté jsem si přišla jako královna, protože začala masáž nehtů a rukou. Ta se provádí vždy jedním směrem a je tak i zatlačována přebytečná kůžička nehtů. Pokud si ji budete provádět doma samy, stačí pět až deset minut třeba u televize. Poté, co byly moje ruce zmasírovány a ošetřeny, navlékla je do jakési chňapky. Ta byla zevnitř vyhřívaná, takže se veškerá emulze do rukou krásně vsakovala a cítila jsem se neskonale příjemně. Po zhruba deseti minutách byly moje ruce vybaleny a emulze, která se nevstřebala, byla setřena. Tím však ošetření zdaleka nekončilo.

Kůžička se musí odstranit všechna

Po vyproštění mých nyní hedvábných rukou z vyhřívaných chňapek jsem totiž podstoupila jejich lázeň a nehty byly důkladně vydrbány kartáčkem a kapesníčkem vyčištěny veškeré skulinky. Poté uchopila kosmetička brusku a jala se odstraňovat přebytečnou kůžičku na nehtech. I když bruska vydávala poměrně zajímavé zvuky, nijak tento úkon nebolel. Kůžička, která byla takto uvolněná, stejně jako ztvrdlá postranní kůže se odstřihla štípačkami. Aby se odstranila skutečně všechna - i mikroskopická - kůžička, kosmetička aplikovala roztok s rozemletými jádry, který fungoval také jako peeling.

Přírodní nehty - záruka elegance

A pak už byl čas zdravé a zdokonalené nehty zkrášlit. Ke slovu přišla leštička nehtů a několik vrstev laku - výživného, základního a krycího. A já se nemohla na své nehty vynadívat. Nepůsobily nijak vyzývavě, ale na rozdíl od - pro mě pouťových - gelových nehtů prostě elegantně.

A jak pečujete o své nehty vy, milé dámy? Chodíte pravidelně k manikérce, nebo se spoléháte na vlastní um? Jste zastánkyně přírodního vzhledu nehtů, anebo si pořizujete nehty gelové? Napište nám o tom na info@prozeny.cz info@prozeny.cz Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript !

Autor článku

Michaela Kadlecova

Zdroj: https://www.prozeny.cz/

Michael Jackson, popová megastar osmdesátých a devadesátých let a zřejmě jeden z nejznámějších hudebníků druhé poloviny 20. století, ve čtvrtek ve svém domě v Holmby Hills v Los Angeles utrpěl zástavu srdce. Na místo byli okamžitě přivoláni zdravotníci a zpěvák byl převezen na kliniku UCLA v Los Angeles. Podle informací serveru TMZ.com a dalších médií však ještě před příjezdem lékařů Jackson zemřel. Jeho úmrtí později potvrdil i ústav soudního lékařství.

Více zde: https://www.novinky.cz/kultura/172226-popovy-kral-michael-jackson-zemrel-na-zastavu-srdce.html

nebo:
https://www.novinky.cz/koktejl/172264-smrt-michaela-jacksona-nezodpovezene-otazky-a-konspiracni-teorie.html

nebo: https://www.novinky.cz/zahranicni/amerika/172317-policie-patra-po-lekari-michaela-jacksona.html
 

 

https://special.novinky.cz/jackson/
 

Na Floridě v sobotu zemřel český zpěvák Waldemar Matuška. Příčinou úmrtí byly podle oznámení rodiny zápal plic a selhání srdce. Matuška měl těžké astma.
 

Zpěvák žil v USA od roku 1986, do ČR se pravidelně vracel. Poslední rozloučení s jedním z nejoblíbenějších českých zpěváků 60. až 80. let se podle záměrů rodiny uskuteční v Praze.

"Říkal ze srandy, že na Floridě pohřbený být nechce, protože je tam v zemi voda," zavzpomínala v sobotu v rozhovoru s ČTK Olga Blechová.  


Více zde:  https://www.novinky.cz/kultura/170110-zemrel-zpevak-waldemar-matuska.html


Zdroj: https://www.novinky.cz/

Čtěte také

Pirelli kalendář 2007: Svět nejkrásnějších hereček
George Lucas: Přes překážky ke hvězdám
Rowan Atkinson - člověk, který rozesmál svět

Petra Beníčková

Zdroj:  https://www.dreamlife.cz/
 

 

Na stránkách jeho knih kondenzují krůpěje čirého strachu. Příběhy vtahují čtenáře do světa bizarních imaginací tak sugestivně, že cítíte na vlastní tváři dech klauna, který zajížděl svými drápy hluboko do dětského masa se stejnou lehkostí jakou maminka krájela vonící bábovku v nedělním odpoledni. Stephen King se stal se svými popisy a velkým citem pro zápletku a dějový spád nejprodávanějším žijícím autorem své doby.

57 600,-
Představte si, že vám banka otevře účet s 57600 €, přičemž je třeba dodržet jen 2 pravidla.

Pravidlo první:
Večer všechno to, co za den neutratíte, ZMIZÍ;
Nemůžete podvádět, např. připsat peníze na jiný účet. Můžete jen utrácet..
Každé ráno vám banka otevře nový účet s 57600 € na den.

Pravidlo druhé:
Banka může tuto „hru“ bez předchozího varování přerušit. V určitém okamžiku vám může říct, že hra je ukončena, že ruší váš účet a že další už otevřít nemůže.

Co byste udělali?
Utratili byste všechny peníze pro své potěšení? Dali byste spoustu darů osobám, které máte rádi, abyste jim udělali radost? Našli byste způsob jak utratit každou minci? Ano?

Tuto zázračnou banku máme všichni: Je to ČAS!


Každé ráno když se vzbudíme, máme na účtě 57 600 sekund života na den a když večer jdeme spát, nedá se udělat žádný „převod“. To, co jsme prožili a co se stalo je „včerejšek“.
Každé ráno se kouzlo opakuje a my hrajeme s jediným neměnným pravidlem: v každém okamžiku se náš život může zastavit bez jakéhokoliv varování. Takže - co uděláme s našimi každodenními 57 600 sekundami?

Život je krátký a krásný zároveň, jen je třeba ho umět žít!

ŽIJTE život a UŽÍVEJTE si ho! Pěkný den!
 

   

Jsi si vědom(a) toho,  že když zítra zemřeme, společnost,

pro  kterou  pracujeme, nás  může lehce nahradit ze dne na

den?

 

Ale  rodina,  kterou tu zanecháme, pocítí ztrátu pro zbytek

života.

A když se  to tak vezme, stále víc se zabýváme svojí prací,  místo

toho abychom se věnovali svojí rodině ... a to je hloupé, nemyslíš?

 

Takže co  je  za tímto příběhem ?

Víš, co znamená slovo  RODINA  (FAMILY)?

FAMILY = (F)ATHER (A)ND (M)OTHER  (I) (L)OVE  (Y)OU

Rodina = Táto a Mámo, miluji Vás.


   

 

I když vypadají jako sněhové vločky, znepříjemňují nám život a toužíme se jich zbavit - ano, máme na mysli lupy.

Dodnes nejsou příčiny jejich vzniku přesně známé. Podíl na něm však mají hlavně nevhodné vlasové přípravky a jejich časté používání, studené počasí a suché vnitřní vytápění, psychické vypětí, špatná strava a kožní onemocnění.

Narušené  buňky
Nejčastějším projevem lupů je svědění hlavy a vlasové pokožky. Jedná se o narušený proces rohovatění buněk. Zatímco u zdravé pokožky dochází k odlupování buněk za 28 dnů, u pokožky s lupy je to už za 13-15 dnů.

Nedrbat a  nekartáčovat
Trápit nás mohou suché lupy, které jsou bílé, snadno se odlupují a vypadávají, nebo mastné nažloutlé lupy, jež se odlupují o něco hůř a pokožka je podrážděná a svědí. V tomto případě pak platí důležité pravidlo - nedrbat, protože to problém ještě zhoršuje. Podobně jako střídání teplot, které je aktuální hlavně v zimě, a také časté kartáčování s cílem zbavit se lupů jednou provždy. Špatnou zprávou je, že to není možné. Šupinatění kůže můžeme pouze zmírnít správným mytím vlasů a používáním kvalitních přípravků.

Přírodní pomocníci
Naše babičky se zbavovaly lupů pomocí borové vody, kterou vmasírovaly do vlasů po jejich umytí a následně opláchly. Umyté vlasy také prolévaly nálevem z rozmarýnu či šťávou z jednoho citronu zředěnou v jednom litru převařené vlažné vody.

Zdroj: https://www.dokonalezeny.cz/



 

Co je mořská houba?
Přírodní mořská houba je stavěna stejně jako korál, z mořského vícebuněčného živočicha. Nachází se v teplých mořích celého světa, ale více než 80% žije v oblasti Floridy a Mexického zálivu. Žije pod hladinou, v hloubce od 5 do 56 metrů, někdy i hlouběji. Živí se planktonem, který získává filtrováním mořské vody. V mořích světa existuje více než 2700 rozmanitých druhů mořských hub, ale jen asi 19 z nich má užitkovou hodnotu v oblasti kosmetiky, domácnosti a průmyslu. Mořské houby potřebují dva až čtyři roky na to, aby dosáhly průměrné velikosti cca 15cm.

Trocha historie:
První zmínky o použití mořské houby pocházejí ze středověku. Používaly se i v lékařství např. k léčbě strumy (nemoci z nedostatku jódu v organismu).
Staří Římané si mořské houby pokládali pod brnění, aby je ochránili před odřením a objevili také to, že přiložením houby na poraněné místo se rána zahojí rychleji a navíc po ní nezůstane ani památky.

Charakteristika:
Přírodní mořská houba má antivirové, protinádorové, dezinfekční a antiseptické účinky. Kvalitní mořské houby se vyznačují velmi jemnou strukturou a přírodní barvou. Pro svoji úžasnou savost a měkkost se dokonale snáší s pokožkou. Přírodní mořská houba je bohatá na jód, který má příznivé antiseptické, antibakteriální a desinfekční účinky. Jód obsažený v houbě je schopen zabít stafylokoka a streptokoka (bakterie způsobující nejrůznější infekce)
Od synteticky vyrobených hub se liší vyšší jemností a měkkostí, obsahem minerálních, tělu prospěšných sloučenin, a v neposlední řadě i odolností vůči agresivním látkám a tím i výrazně delší životností.

Možnosti využití:
Mořská houba má široké pole použití. Používá se na mytí těla, masáže, odličování atd.
Působí antisepticky při vymývání nečistot ze všech poranění a masáž přírodní houbou přispívá k vyhlazení strií. V neposlední řadě lze použít jako menstruační tampon. Je to levnější, ekologicky šetrnější a hlavně zdravější alternativa oproti tamponům.
V domácnosti lze mořskou houbu využít k mytí předmětů a zařízení, ošetřování nábytku, čištění oděvů a pokud ji necháte nasáknout octem, pohlcuje nepříjemné kuchyňské, cigaretové a jiné pachy.

Těžko byste hledali oblast, kde by mořská houba nenašla využití.

Návod k použití:
Po namočení se houba stane příjemně měkkou a hebkou. Používáním houba nepřijímá pachy ani barvy, po použití se jednoduše propere v teplé mýdlové vodě, řádně propláchne a je opět jako nová. Nepoužívejte ve vodě teplejší než 60°C, ždímejte stlačením.

Právě pro své jedinečné vlastnosti, všestrannost a jednoduché použití si přírodní mořské houby získávájí stále větší oblibu. I v této oblasti totiž člověk zjišťuje, že návrat k přírodě přináší řadu výhod.

Pokud hledáte praktický a přitom originální dárek, těžko byste vybrali lépe. Mořské houby jsou k dispozici i v dárkových balíčcích. Stačí si jen vybrat na www.ekorodinka.cz a vyzkoušet na vlastní kůži.

zdroj: https://www.dokonalezeny.cz/

 

 

Receptem na dobrou paměť je strava s množstvím jablek, jahod, hroznů, kakaa a čaje, doplněná každodenní dvou hodinovou procházkou: Vědci ze Salk Institute v kalifornském San Oiegu dokázali, že jeden z rostlinných flavonoidů - epikatechin (přítomný v ovoci) spolu s pravidelným pohybem působí příznivě na změny v mozku a zlepšuje paměť.

Studie probíhaly na dvou skupinách myší. První dostávala stravu bez epikatechinu, druhá byla krmena potravou bohatou na tuto sloučeninu. Navíc polovina myší z každé skupiny mohla cvičit na kolotoči. Vědci objevili, že u aktivních zvířat krmených stravou s epikatechinem vzrostla aktivita genů majících vliv na učení a paměť.

zdroj:  https://www.dokonalezeny.cz/
 

Podle odhadu žije v Česku zhruba 100 000 lidí s demencí.

Poruchy paměti mohou být prvním příznakem Alzheimerovy choroby nebo jiného
typu demence. Během projektu
Dny paměti si lidé mohou nechat každou středu
bezplatně vyšetřit paměť na 23 místech po celé republice.

23. 7. 2008 07:25 - PRAHA

"Vyšetření paměti provádějí speciálně vyškolení pracovníci každou středu po
předchozím telefonickém objednání," upřesnila. Vyšetření trvá asi hodinu,
člověk vyplní dotazník a podstoupí krátký psychologický test.

Odborník z výsledků posoudí, zda jde pouze o změny u zdravě stárnoucího
člověka, nebo už o příznaky demence. Pokud objeví problém, doporučí návštěvu
neurologa, psychiatra nebo geriatra. Ti provedou další speciální vyšetření a navrhnou
léčbu. Při včasném zahájení léčby je možno výrazně postup demence zbrzdit,
tím i zlepšit kvalitu života pacienta.

Seznam odborníků naleznete na
www.poruchypameti.cz.

Paměť začíná slábnout již po třicítce

Podle odhadu žije v Česku zhruba 100 000 lidí s demencí. Paměť začíná
slábnout už po třicítce, s rostoucím věkem lidí s touto obtíží přibývá. Mezi
60 až 64 roky trpí demencí každý stý člověk, ve věku od 70 do 73 let jsou to již
3,6 procenta obyvatel a od 75 do 79 let šest procent lidí. Ve věku nad 85
let je to pak každá čtvrtá osoba.

Ročně je v zemích EU nově zjištěna demence u 600 000 lidí. Ve stejném období
je odhaleno například 350 000 případů rakoviny prsu, půl miliónu pacientů s
cukrovkou a téměř 600 000 pacientů s mozkovou mrtvicí.

Paměť posiluje i zdravý životní styl

Vědecky potvrzené postupy dokážou podle Holmerové případné poruchy paměti
oddálit do pozdějšího věku. Pro udržení dobré paměti je třeba mít dostatek
spánku
a pravidelně cvičit, nejlepší je tanec nebo chůze čtyři kilometry denně.
Paměť podpoří i dvě deci červeného vína denně, v jídelníčku by měly být
dvakrát
až třikrát týdně ryby a co nejčastěji zeleninové saláty zalité olivovým
olejem. Z koření působí na paměť příznivě kurkuma .

Pro dobrou paměť je důležité mít v pořádku krevní tlak a hladinu
cholesterolu, zvýšené hodnoty je nutno léčit. Paměť zhoršuje kouření a
naopak ji vylepšuje
mozkový trénink. Pozornost a koncentraci si člověk může rozvíjet při
karetních hrách, luštění křížovek nebo sudoku.


Novinky,
ČTK

Coca-Cola představuje jednu z nejznámějších a nejhodnotnějších obchodních značek na světě. Tento osvěžující nápoj, v současné době prodávaný ve více než 200 zemích, započal svou historii před více než 120 lety. K dosažení dnešní popularity však musela Coca-Cola urazit velmi dlouhou cestu. Prvních několik měsíců po uvedení do prodeje se totiž prodávalo v průměru jen devět nápojů denně.


Rodištěm Coca-Coly je město Atlanta v americkém státě Georgia. V roce 1886 tady lékárník a farmaceut John Pemberton namíchal výtečný nealkoholický nápoj, který mimo jiných přísad obsahoval zejména listy jihoamerické koky a jádra ořechů koly. Jak přesně k magické kombinaci došel, zůstává zahaleno rouškou tajemna. Povídá se, že podobně jako u celé řady převratných vynálezů, tomu dopomohla náhoda.

V každém případě, nápoj byl na světě. Zpočátku se prodával ve formě neředěného sirupu v místních lékárnách jako povzbuzující tonikum a lék proti různým zdravotním problémům, jako nevolnosti či bolesti hlavy. Pozdějším smísením s perlivou vodou pak vnikl lahodný a osvěžující nápoj. Název Coca-Cola vymyslel Pembertonův účetní Frank Robinson, který také navrhl logo, jenž reprezentuje nápoj v nezměněné podobě dodnes.

Pemberton se hned od počátku snažil do podniku zapojit co nejvíce investorů. Jedním z hlavních důvodů byla zřejmě jeho nezáviděníhodná finanční situace, navíc on sám příliš nevěřil v kdovíjak velký úspěch svého nápoje. V prvním roce dokonce na jeho propagaci vynaložil více peněz, než kolik činil zisk z prodeje. Nakonec recepturu rozprodal a krátce nato zemřel.

Nevydařeným snem tvůrce naštěstí tento příběh nekončí. Coca-Cola jen potřebovala někoho, kdo ji dokáže prodat, a tím se stal Asa Candler. Ten v Coca-Cole viděl obrovský potenciál a do roku 1891 dokázal díky investici 2300 dolarů získat plné právo na recepturu. V následujícím roce Candler společně se svým bratrem Johnem S. Candlerem, Frankem Robinsonem a dvěma dalšími společníky založili společnost s názvem The Coca-Cola Company, jejíž počáteční kapitál činil 100 tisíc dolarů.

Candler pak nastartoval masivní reklamní kampaň, Coca-Cola byla propagována v novinách i na billboardech. Prostřednictvím novin také distribuoval kupóny pro získání sklenice nápoje zdarma. Investice se vyplatila, lidem osvěžující nápoj zachutnal a během posledních deseti let 19. století se prodej zvýšil o 4000%. Coca-Cola se tak stala jedním z nejoblíbenějších nápojů v Americe. V dalších městech vznikaly nové výrobny, aby bylo možné pokrýt stále se zvyšující poptávku. Roku 1916 si společnost nechala patentovat novou láhev, která je svým vzhledem a tvarem natolik jedinečná, že se stala jedním z nejsnáze rozpoznatelných produktových obalů planety.

Zlatá éra však měla teprve přijít. Coca-Cola sice vládla Americe, ale zbytek světa zatím zůstal nedotčen. A Evropa přitom představovala miliony potenciálních zákazníků, kteří by mohli ještě více navýšit zisky podniku. V roce 1919 Coca-Colu za v té době astronomickou částku 25 milionů dolarů odkoupil finančník Ernest Woodruff a vedení předal svému synovi, který započal celosvětovou expanzi.

Robert Woodruff řídil společnost přes šedesát let a dokázal z Coca-Coly vytěžit maximum. Začal ji propagovat v rádiu a televizi, dal světu Coca-Colu v plechovce i ve dvoulitrovém plastovém balení. Během necelých dvaceti let už měla společnost své výrobny ve více než 40 zemích světa. Výrazně tomu napomohla i druhá světová válka, kdy Woodruff z Coca-Coly udělal jeden ze symbolů amerického vlastenectví a to heslem: "Postaráme se o to, aby si každý americký voják mohl za 5 centů koupit láhev Coca-Cola, bez ohledu na to, kde slouží nebo kolik nás to bude stát." Nápoj se pak stal známým prakticky všude, kde se američtí vojáci objevili. Lidé poznali jeho chuť a se skončením války tak mohla Coca-Cola začít dobývat celý svět.

Jako každý správný příběh, i tento má svůj dramatický zvrat, v tomto případě jde o rozhodnutí, které je dnes považováno za jeden z největších marketingových omylů. Ve snaze vytvořit dietní verzi Coca-Coly byla objevena nová receptura, která měla podle všech provedených testů mnohem lepší chuť. Když byla potom v dubnu 1985 uváděna na trh, účastnilo se toho na 200 televizí. Během jednoho dne se tato zpráva dostala téměř ke každému Američanovi. Na Coca-Colu se okamžitě snesla vlna kritiky. Společnost denně přijímala tisíce rozhořčených dopisů a telefonátů, říkalo se, že společnost zradila národní důvěru a příznivci začali hojně prohlašovat, že přecházejí ke konkurenční Pepsi-Cole.

Vedení Coca-Coly nakonec uznalo, že tímto zašlo až příliš daleko, a o pouhé tři měsíce později se s omluvou vrátilo k původnímu složení nápoje. Zákazníci to přijali a začali oslavovat návrat. Akcie společnosti se během krátké doby vyšplhaly na nejvyšší hodnoty za posledních 20 let. Od té doby je proto Coca-Cola s dalšími výraznými zásahy do receptu mnohem opatrnější.

Za šestnáctiletého vedení dalšího prezidenta, Roberta Goizueta, vzrostla hodnota společnosti ze 4 na bezmála 150 miliard dolarů. Coca-Cola se stala dosažitelnou pro lidi prakticky na celém světě a vstoupila také na obrovské trhy, jakými jsou Čína, Indie nebo Rusko. V současnosti Coca-Cola propojuje celý svět, všechny kontinenty, rasy, náboženská vyznání i politické systémy. Každý třetí vypitý nealkoholický nápoj je Coca-Cola. Z maličké firmičky o jednom člověku vyrostl gigant o 90 tisících zaměstnancích. Pan Pemberton by se jistě divil, jak daleko to jeho sirup, ve který on sám nevěřil, dotáhl…

Čtěte také

 

Dvě soukromé proudové letadla, Learjet a Boeing, přistanou na letišti v Ženevě. Elegantní muž v perfektně padnoucím saku kráčí po rolovací dráze a po telefonu domlouvá transakci se švýcarskou bankou. Představiteli státu usazeném v čekajícím letadle poté podá malý balíček. Jsme svědky špionáže? Úvodu nového filmu Jamese Bonda? Ne. Jen další obyčejný pracovní den Laurence Graffa, krále diamantových šperků.
 

„Hledám pouze pár lidí na světě a vím, že Ti lidé hledají mne,“ říká 69letý Graff, zatímco ze své kapsy vytahuje diamant tak velký, zářící a dokonalý, že údivem ze sebe vypustíte jen: „vau!“

Díváme se na Star of America, kámen o původní váze 225 karátů, nalezený v Jižní Africe na břehu řeky Orange. Po osmiměsíčním broušení Graffovými experty v Americe vznikl nový rekord – 100,57 karátový osmihranný kámen o jakosti D flawless (flawless znamená absenci jakékoliv vady). Odhadovaná cena? Začíná na 20 milionech dolarů...

Před otevřením pobočky v New Yorku byl prsten vystavený pro oči Manhattanské společnosti, mezi které mimo jiné patří Ivanka Trump, Joan Collins a Denise Rich. „Skoro vždy prodám velký diamant v několika týdnech po jeho vybroušení,“ říká s naprostou samozřejmostí vážený pan Graff.

V jeho kapse však čeká další kámen. Je to 50karátový La Favorite ze Světové výstavy v Chicagu z roku 1934, který byl přepracován pro certifikaci flawless. Běžný člověk takovéto skvosty spatří pouze v magazínech, ovšem rukama tohoto muže prošly takové kousky jako Idol's Eye, Excelsior, Emperor Maximilian nebo Imperial Blue a tak pro něj 50 karátů znamená to stejné, co větroň pro pilota raketoplánu.

Během jeho 53leté kariéry byl tento klenotník vášnivým obdivovatelem diamantů již od doby, kdy ve věku 16 let coby učeň obchodoval s prstýnky za 3 libry, až po veleúspěšnou dekádu 70. let, kdy v jeho elegantním obchodě v centru Londýna objednávala arabská šlechta najednou i 400 velkých diamantových prstenů.

Graff je největší jihoafrický producent diamantů s kancelářemi na téměř všech kontinentech. Nyní plánuje dobýt Ameriku. „Údajně se má odehrávat recese, ale my prodáváme diamanty každý den,“ říká. „Diamanty přitahují nové peníze – a zde je mnoho bohatství. Dříve Američané jezdili do Evropy. Já jsem čtyřicet let létal do USA a kupoval diamanty. Nyní jim je znovu přivážím zpět“

Klenotnictví na Manhattanu je v klasickém stylu, vystavující narcisově žluté diamanty, které mrkají přes francouzské okna na rušnou ulici. Váš zrak spočine na luxusní kombinaci žlutých a bílých kamenů tvořících kytici, prstenech s obrovskými diamanty jako z kusu ledu nebo náušnicích perfektně vybroušenými do tvaru srdce. Tyto šperky nejsou pro malicherně uvažující, velkorysost z nich jen pryští!

Graff je nazýván obchodníkem s brilianty, ale je také brilantní obchodník. Vypráví historku o tom, jak přesvědčil arabského prince, že obrovský diamant je stvořen přesně pro něj. „Musíte být průkopníkem – a tak jsem stvořil zázrak,“ říká o svém rozhodnutí vložit miniaturní fotografii prince pod kámen, aby se v něm viděl.

A co říká na možný propad trhu? Graff zůstává ve střehu. „Starý překupník mi dal jednu radu – máš velký zisk když koupíš diamant, ale velkou ztrátu když ho neprodáš. Za svoji kariéru se mi nikdy nestalo, že bych kámen neprodal,“ uzavírá.

Nemusíte mít strach, že od krále diamantů můžete nakupovat pouze za miliony dolarů. Navštivte některý z jeho butiků a přesvědčte se, že i s pár stovkami tisíc můžete mít o zábavu a o rodinné dědictví postaráno.

Smyslně se leskne, je vláčná, hebká, při dotyku a v ústech se jemně rozpouští. Sladkost prostupuje celé vaše tělo a na tváři se rozprostře blažený úsměv.

Jako vyvřelé drahokamy jsou zasazena města v pobřeží Costiera Amalfitana na jihu Itálie. Ční vysoko nad úbočím skal. Postavena na přírodních terasách tvoří panorama nepodobné jinému v Evropě či ve světě. Z jeho srdce na všechny shlíží nejkrásnější perla středozemí, Hotel Caruso Ravello. Malý kousek ráje z něhož okouzlující zpěv mýtických sirén doléhá dnes i k nám.
 

Na skalnatých útesech 350 metrů nad hladinou moře se nachází malé město Ravello. Místo tolik kouzelné, že jej francouzský básník Andre Gide popsal: „blíže k nebi nežli zemi“. Richard Wagner zde skládal slavné symfonie, Tennesse Williams psal své úspěšné hry a Greta Garbo do Ravella unikala před zraky bulváru. Při příjezdu na vás dýchne atmosféra vznešenosti, hojnosti, dvou tisíc let neposkvrněné historie a moudrosti věků. Římská torza antických bohů opanují terasy lemující Zahrady světla a stínů. V hájích borovic a palem tiše šumí kamenné fontány a mezi nimi je zraku skryt luxusní pětihvězdičkový Hotel Caruso.

Za pěti hvězdičkami je ovšem potřeba hledat více než obvykle - alespoň pro dnešek. Hotel totiž není jen tak ledajakou luxusní destinací. Robb Report zařadil v roce 2006 Caruso jako Best of the Best, Traveller umístil ve stejném roce hotel na nejvyšší příčky nejkrásnějších bazénů světa a rok 2008 přinesl Carusu cenu Grand Award od magazínu Hideaway Report. Další více než tucet ocenění nyní opusťme. Hotel byl poprvé postaven v roce 1893 Pantaleonem Carusem na zborcených základech paláce z 11. století a dodnes je rodinným dědictvím. Na přelomu druhého tisíciletí navíc podstoupil rozsáhlou renovaci ve výši 37 milionů dolarů, která mu vtiskla všechna potřebná znamení moderního luxusu.

Caruso, zdobené mytologickými plastikami, freskami a mozaikami, skýtá 48 překrásných apartmánů. Téměř každé jedno s terasou a dechberoucím výhledem na skalnaté pobřeží Amalfiny. U mnohých nalezneme i malou zahradu s borovicovým hájem a antickými sochami z bílého mramoru. Postele královské velkosti, koupelny obložené mramorem a vířivé vany s příslibem růžové koupele snů vás vtáhnout natolik, že se slova britského královského malíře Williama Collinse stanou vašimi vlastními: „Nespatřil jsem nic, co by kdy mé srdce dojalo více.“

Rodina Carusových v hotelu vybudovala jeden z nejkrásnějších vyhřívaných bazénů pod sluncem. Nekonečná hladina splývá s horizontem a i temně modré moře o 350 metrů níže by se sklánělo nad jeho velkolepostí. Budete plavat doslova na střeše světa těsně pod mraky, které se zde ale tvoří jen v chladných dnech. Večeři při svíčkách si můžete nechat servírovat na terasu vašeho apartmánu nebo navštívit hotelovou restauraci Belvedér. Místní kuchyně je vyhlášená v širokém okolí. Po vychutnání nejlahodnějších delikates se vydáte do úzkých uliček romantického Ravella na symfonický koncert pod otevřeným nebem s celým světem na dlani.

Hotel Caruso se pyšní uznáním pátého nejlepšího místa na zemi pro vaši svatební cestu. Noc v hotelu strávíte od 21 700Kč, ale své nejčarovnější sny si v splníte v apartmánu Exclusive, jehož pronájem stojí 76 450Kč na den. Abyste si mohli vychutnat atmosféru Hotelu Caruso v Ravellu bez větších okolků, připravili jsme pro vás neobvykle početnou fotogalerii vpravo článku a pod ním.

ZDROJ: https://www.dreamlife.cz/magazin-luxusu/index.html?id=1

Jeden z nejluxusnějších hotelů ve Spojených arabských emirátech se nachází v Abú Dhábí, hlavním městě země. Tento hotel obvykle využívají nejvyšší představitelé různých zemí při oficiálních návštěvách Spojených arabských emirátů. Hotel se nachází přímo u písečné pláže, 90 minut jízdy od mezinárodního letiště v Dubaji. 5 minut jízdy od hotelu jsou nákupní centra, golfové hřiště Abú Dhábí Golf Club je 25 minut jízdy od hotelu. Hotel nabízí 395 pokojů.





Popis

jeden z nejluxusnějších hotelů ve Spojených arabských emirátech se nachází v Abú Dhábí, hlavním městě země. Tento hotel obvykle využívají nejvyšší představitelé různých zemí při oficiálních návštěvách Spojených arabských emirátů. Hotel se nachází přímo u písečné pláže, 90 minut jízdy od mezinárodního letiště v Dubaji. 5 minut jízdy od hotelu jsou nákupní centra, golfové hřiště Abú Dhábí Golf Club je 25 minut jízdy od hotelu. Hotel nabízí 395 pokojů.

Vybavení

12 restaurací, 3 bary, 4 bazény, fitness centrum, sauna, lázně, vířivka, obchody, konferenční místnost, 24 hodinový servis, půjčovna vozidel

Pláž

pláž s jemným pískem

Zábava a sport

vodní sporty

Stravování

snídaně formou bufetu, večeře za příplatek, možnost stravování a la carte v hotelové restauraci

Vybavení pokojů

koupelna s WC, klimatizace, fén, telefon, TV, rádio, trezor, minibar, možné ubytování 2 dospělých a 2 dětí do 12 let na přistýlce



Ještě pro dokreslení představy:




...Tak co, jedem??? :)))



Tak tady se dá zájezd koupit...:)

https://dovolena.e-pocasi.cz/pobytove-zajezdy/spojene-arabske-emiraty/sharjah/hotel-emirates-palace-106619/

 
 

 

Co muže na ženě zaujme na první pohled?

Není překvapením, že většinu mužů napřed zaujmou oči. Druhou příčku obsadil úsměv a následují nohy. Naopak vlasy a hlas nehrají až takovou roli.

Výsledky:

1. pohled 40%
2. úsměv 21%
3. nohy 16%
4. celkový vzhled 15%
5. vlasy 6%
6. hlas 3%

Jaké povahové vlastnosti muži na ženách nejvíce oceňují?

Nejvíce mužů si u žen cení něhy a inteligence. Ideální žena by neměla postrádat ani smysl pro humor.

Výsledky:

1. něha 46%
2. inteligence 18%
3. humor 12%
4. velkorysost 7%
5. upřímnost 5%
6. optimismus 5%
7. trpělivost 3%
   
   

Kdo by měl při seznamování udělat první krok?

Pořád máme zažitý stereotyp, že muž je dobyvatel, který je při seznamování aktivnější. Ale časy se mění a pánové jsou buď stydlivější nebo pohodlnější, každopádně 60% z nich dává přednost tomu, aby v seznamování udělaly první krok ženy.

Výsledky:

• žena 60%
• muž 40%

Kdo by měl na první schůzce zaplatit účet?

I když máme rok 2008 a slovo rovnoprávnost se skloňuje ve všech pádech, při první schůzce v restauraci stále platí, že je to muž, kdo pozve dámu a vyrovná účet.

Výsledky:

• muž 87%
• oba 10%
• žena 3%

Jakou činností se muži podílejí na chodu domácnosti?

Dobrá zpráva! Pouze 4% dotázaných přiznala, že se na chodu domácnosti vůbec nepodílejí.Většina mužů preferuje opravy a kutilství před žehlením. Stále více mužů se pouští do vaření.

Výsledky:

• opravy a údržba 48%
• vaření 18%
• nákupy 13%
• mytí nádobí a žehlení 4%
• nic 4%
  
  
  

Co mají muži rádi na ženách?

Zapomeňte na to, že pouze vaše kuchařské umění vám zajistí vztah na věčné časy. Muži si potrpí na ženskost. Milují jehlové podpatky, sukně, nalakované nehty...a v neposlední řadě ženskou něhu a optimismus.

Výsledky:

1. ženskost 29%
2. něha 22%
3. radost ze života 17%
4. velkorysost 12%
5. porozumění 11%
6. kulinářské umění 5%
7. nezávislost 4%

Co muži u žen nesnášejí?

Nedá se říct, že by muži měli přehnané požadavky. Co jim vadí nejvíc, je neustálá kritika. Najde se dokonce i relativně vysoký počet mužů, kteří nemahjí ženám co vytknout!

Výsledky:

1. permanentní kritizování 29%
2. nic 15%
3. nedostatek entuziasmu 15%
4. žárlivost 12%
5. přehnaná pořádkumilovnost 11%
6. nezávislost 6%
7. kariérismus 4%
8. partnerčiny kamarádky 4%
   
   

V čem by se ženy měly podle mužů zlepšit?

Mužům hlavně vadí, že na ně ženy kladou příliš vysoké požadavky. Také by ocenili, kdyby ženy více dávaly najevo svou ženskost.

Výsledky:

• být méně náročné 35%
• být ženštější 24%
• mít více porozumění 18%
• být méně žárlivé 14%
• trávit více času s partnerem 6%
• být nezávislejší 3%

Co si muži myslí o nevěře?

I když je potěšující, že pro velkou část mužů je nevěra neomluvitelná, většina - 60% - ji víceméně toleruje. V tomto případě zaujímají dvě stanoviska - zapírat, nebo vše rozebrat.

Výsledky:

• může se to stát, ale lepší je nic nepřiznat 35%
• je neomluvitelná 34%
• může se to stát a je třeba o tom mluvit 25%
• nic vážného se neděje 6%

Jaké mají muži plány?

Žít v páru je svým způsobem závazek. Aby se vztah dále vyvíjel, je třeba mít před sebou nějaké společné cíle.

Co muži preferují?

• mít dítě 39%
• koupit dům 32%
• oženit se 12%
• koupit auto 9%
• založit firmu 8%

Shrnutí - ideál ženy podle mužů

Když shrneme všechny uvedené výsledky, vychází nám potrét ideální ženy. Ta by měla - mít krásné oči - mít okouzlující úsměv - vyzařovat ženskost - být chápavá - být něžná - chtít založit rodinu - pozvat muže na první schůzku. Jste to právě vy?

zdroj:

https://www.mineralfit.cz/index.html
 

 

Ostrov Ischia – základní údaje

Počet obyvatel tohoto ostrova sčítá cca 60 tisíc, během letní sezóny se však tento počet mnohonásobně zvyšuje. Nejvyšší horou je Monte Epomeo se svými 789 metry nad mořem. Ostrov je bohatý na památky, přírodní i kulturní zajímavosti.
Je rozdělen do šesti obcí: Ischia Porto a Ponte, Casamicciola Terme, Lacco Ameno, Forio, Serrara Fontana a Barano.

Italský ostrov Ischia - co navštívit

Ischia a termální parky

Ostrov je plný termálních a minerálních pramenů, které se využívají k léčbě různých nemocí. Můžete vyzkoušet horké i studené prameny, ozdravné koupele, bahenní zábaly, speciální masáže a mnoho dalšího. Za poplatek je možno využít celodenních služeb kteréhokoliv termálního parků.





Navštívit můžete i termální koupaliště a navíc - nemusíte jezdit daleko. Slovensko poskytuje široký výběr.

Poseidonova zahrada

je nejznámějším termálním areálem. Nachází se v západní části ostrova na pláží Citara u města Foria. Zahrada je situována na břehu moře a je tvořena mnoha bazény a lázeňským komplexem.

Další termální parky

 

 

• Casamicciola - park Castiglione
• Lacco Ameno - park Negombo
• Sant Angelo - Afroditiny a Apollónovy zahrady

Horké a léčivé prameny

najdete na pobřeží zálivů Maronti, Sorgeto či Cartaromana. Prameny vyvěrají ze zdejších jeskyní.

Ischia a sousední ostrovy

Ischia se nachází v blízkosti ostrovů Capri a Procida, při svém pobytu můžete podniknout také výlety do Neapole nebo Sorrenta.

čtěte více zde:

https://www.mineralfit.cz/clanek/1772--italie---ostrov-ischia.html

Petr Fejk
Autor: Ludvík Hradilek

Praha - Stovky i tisíce Čechů se těšily až budou moci online sledovat, jak přichází na svět další gorilí mládě v pražské ZOO. Po všemi obdivované Moje měl v těchto dnech přijít na svět potomek gorily Kamby.

Porod se ale zkomplikoval a mládě se narodilo mrtvé. Kamba přetrhla během porodu mláděti pupeční šňůru, a to se udusilo. Plod nemohla porodit a lékaři ji museli uspat a operovat.

• Gorilí mládě umřelo, o život bojovala i Kamba
• Kdo je Petr Fejk? Jak se laik dostal na pozici šéfa ZOO? Profil čtěte ZDE

To vše před oky kamer, které gorilí výběh dvacetčtyři hodin denně sledují. A s nimi příznivci goril, kteří včera od brzkého rána server, který přenos nabízel, zcela zahltili.

Není neustálé sledování goril& chyba? Není to neetické? Jak porod probíhal a kde se stala chyba? Jak těžký je odchov goril v zajetí?

I na tyto otázky právě odpovídá ředitel pražské zoologické zahrady Petr Fejk.

Odpovědi Petra Fejka čtěte ZDE:

 

více zde:

https://aktualne.centrum.cz/domaci/zivot-v-cesku/clanek.phtml?id=397572&online

 

Praha 11. dubna (ČTK) - Pětatřicetiletá gorilí samice Kamba začala dnes ráno v pražské zoo rodit. Protože ale bylo mládě během porodu od určité doby
bez přísunu kyslíku, je malá gorilka pravděpodobně mrtvá. Kambě se však ani po deseti hodinách stále nepodařilo plod porodit a k její záchraně bude nutný
zákrok ošetřovatelů. Musejí samici oddělit od ostatních goril a uspat, sdělil ČTK ve 13:30 mluvčí zoo Vít Kahle.
    Odborný tým zoo je v současné době složen vedle pracovníků zoo i z humánního gynekologa, neonatologa a anesteziologa. Kambu uspí v pavilonu goril a
převezou do veterinární ordinace v horní části zoo. V lepším případě bude stačit mechanická pomoc při uvolnění plodu, horším bude třeba chirurgického zákroku,
uvedl mluvčí. Dodal, že rizikem je již oddělování Kamby od skupiny, vysoce rizikový bude i zákrok ošetřovatelů a lékařů. Primárním cílem zůstává zdraví
Kamby.
    První příznaky porodu se u Kamby objevily přibližně ve dvě hodiny ráno. V 07:30 byly patrné v rodidlech samice pánevní končetiny mláděte. Do této doby
probíhal porod v pořádku a Kamba vytlačovala mládě ven. V 08:15 vytlačila i pupeční šňůru, kterou ale přetrhla. Od tohoto okamžiku bylo mládě uvnitř Kamby
bez přísunu kyslíku, a je tedy s největší pravděpodobností mrtvé, uvedl Kahle.
    Ošetřovatelé i poté stále věřili, že Kamba plod vytlačí sama a do porodu nezasahovali. Chtěli, aby se celý proces uskutečnil co možná nejpřirozeněji.
    Očekávaný porod druhé gorily v Čechách napíná už několik týdnů stovky Čechů, kteří den co den u internetu čekají, až Kamba porodí v přímém přenosu.
Narození mláděte je možné sledovat na stránkách
www.rozhlas.cz/odhaleni,
zájemců je ale zřejmě tolik, že server je přetížený a již nejde otevřít. Pavilon goril je pro dnešní den pro veřejnost uzavřen.
    Kamba je nejstarší členkou pražské gorilí rodiny. Patří k posledním gorilám v evropských zoo, které přišly na svět ve volné přírodě. Narodila se v roce
1972 v Africe, nejspíš v kamerunských pralesích. Jako dvouleté mládě ji odchytili obchodníci se zvířaty. Většinu života prožila v zoo ve východoněmeckém
Lipsku.
    Březí se Kamba poprvé stala až ve 35 letech, a to díky samci Richardovi, který do Prahy přicestoval na podzim roku 2003. V současnosti patnáctiletý
rodák z Frankfurtu nad Mohanem je i otcem první gorily narozené v Česku, nyní dvouleté Moji. Další přírůstek čeká gorilí tlupu v květnu, kdy má své druhé
mládě přivést na svět matka Moji Kijivu.

https://www.rozhlas.cz/odhaleni/live/?video=1&kvalita=f&format=wm

https://www.zoopraha.cz/

 

  Praha 11. dubna (ČTK) - Dlouho očekávaný porod pětatřicetileté gorilí samice Kamby v pražské zoo se dnes zkomplikoval, mládě zahynulo a ošetřovatelé
museli zachraňovat život samice. Kamba totiž překousla při porodu pupeční šňůru, a přerušila tak mláděti přívod kyslíku. Protože se ani po několika hodinách
nepodařilo gorile mrtvý plod porodit, ošetřovatelé s lékaři ji uspali a poté plod odebrali.
    Odpoledne uspanou Kambu převezli do veterinární ordinace v zoo a tým lékařů se přes hodinu pokoušel uvolnit mládě z jejího těla. "Během zákroku se ukázalo,
že plod byl v děloze zcela zaklíněn a nebylo možné, aby ho Kamba porodila sama," sdělil ČTK mluvčí zoo Vít Kahle. Lékaři se snažili plod uvolnit bez operace,
což se jim podařilo. Zákrok byl přesto náročný, Kambě se během něj zastavilo srdce a lékaři ji museli resuscitovat.
    Od 17:00 je Kamba v oddělené ložnici v zázemí pavilonu a její stav je stabilizován, doplnil mluvčí. Vrchní ošetřovatel pavilonu goril Marek Ždánský
bude situaci v pavilonu a zdravotní stav Kamby kontrolovat celou nadcházející noc.
    Riskantní nebyl jen zákrok, ale už i snaha oddělit Kambu od ostatních goril ve skupině a uspat ji. Odborný tým tvořil vedle pracovníků zoo i humánní
gynekolog, neonatolog a anesteziolog.
    První příznaky porodu se u Kamby projevily přibližně ve dvě hodiny ráno. V 07:30 se objevily končetiny mláděte a porod pokračoval v pořádku. V 08:15
ale Kamba vytlačila i pupeční šňůru, kterou přetrhla. Od tohoto okamžiku bylo mládě uvnitř Kamby bez přísunu kyslíku. Ošetřovatelé i poté stále věřili,
že Kamba plod vytlačí sama a do porodu nezasahovali. Chtěli, aby se celý proces uskutečnil co možná nejpřirozeněji. K zákroku se rozhodli kolem poledne.
    Očekávaný porod druhé gorily v Čechách napínal několik týdnů tisíce Čechů, kteří den co den u internetu čekali, až Kamba porodí v přímém přenosu. Narození
mláděte bylo možné sledovat na stránkách
www.rozhlas.cz/odhaleni,
server byl ale přetížený.
    "Jenom od sedmi ráno do jedné hodiny odpoledne porod sledovalo 30.000 lidí," řekl dnes ČTK Filip Rožánek z Českého rozhlasu Online.
    Mluvčí ČRo Online Petra Hanzelková ČTK sdělila, že přímý přenos z pavilonu goril na internetových stránkách bude pokračovat i nadále. Kamery však budou
v následujících týdnech ovládány jen v pracovních dnech mezi 10:00 a 14:00.
 

Meč je jednou z nejstarších zbraní. Slouží především jako zbraň sečná, ale i bodná. Meč byl jednou z hlavních osobních zbraní po celý starověk a středověk. Až na přelomu středověku a novověku začal být vytlačován palnými zbraněmi.

Vyrábí se z kovů a jejich slitin. Meč byl mnoho set let považován za prestižní zbraň, jejíž vlastnictví bylo v mnoha ohledech považováno za výsadu. Meč se typicky skládá ze dvou částí – čepele a jílce.

Čepel je zpravidla zakončena hrotem (někdy zakulaceným), má velké rozpětí délky i šířky a zpravidla nebývá nijak zdobena. U evropských mečů má zpravidla charakteristický tvar a podélně jí prochází „žlábek“, o kterém se často tvrdí, že měl lépe odvádět krev, ale hlavně tento žlábek sloužil ke zpevnění čepele v ohybu a k jejímu odlehčení. Čepel bývala ve všech kulturách vyráběna z nejkvalitnější ocele a byla velmi nákladná, ačkoliv zejména v Evropě existovaly i sice o něco méně kvalitní, avšak levnější meče pro hromadnější použití (např. běžné vojsko). Pro lepší meče se používala čepel vyráběná pouze v několika střediscích. Mečíři si své umění předávali z generace na generaci a své technologie tajili před konkurencí. Povolání mečíře bylo velmi ceněné.

Jílec se skládá zpravidla z křížové záštity (u některých mečů nemusí být), rukojeti a hlavice (u některých mečů nemusí být). Všechny části jílce bývaly často nákladně zdobeny. Rozpětí jejich velikosti je také značné, běžně se používaly jílce od velikosti 15 centimetrů až do jílců přesahující metr. Křížová záštita tvoří předěl mezi čepelí a rukojetí. Původně se jednalo o krátký, rovný prut. Později došlo k většímu propracování, jak z hlediska funkce, tak i z hlediska zdobení. Záštita se během vývoje na koncích ohnula směrem ke hlavici rukojeti a vytvořila tak zvanou protizáštitu. Záštita znemožňovala ztrátu kontroly nad rukojetí, ale také chránila ruku před zraněním. Rukojeť je místo za záštitou, určené k držení meče, rukojeti bývaly často hodně a draze zdobeny, na jejich výrobu se používaly různé materiály. Hlavice je zakončení jílce, bývala také zdobena a její primární funkce je vyvažovací.