Neptej se co je to láska,
to nelze popsat slovy
až jí potkáš
srdce Ti ti to poví

Neptej se kdy
a jak se to stane,
přichází vždy jinak
a nečekaně

Laska oblouzní mysl,
dělá co jí napadne
jedině co vím, je
že jí každý propadne...



 

Je tu červen, měsíc růží, které patří k létu...
Červeň jahůdek a třešní se vystavuje světu.

Červená je sladká jahůdka, stejně tak růžička voňavá…
Jazyk potěší ta lahůdka, vůni svou rudý květ rozdává.

A když v červnu přijde bouře, tak jen vzduch nám pročistí,
všemu ovoci, co zraje, potřebnou vláhu zajistí...

Měsíc červen též znamená, že dětem končí škola…
Rekreace či dovolená hlasitě už volá…

Horké dny a horké noci k lecčemu nás svádí…
Snad i proto měsíc červen máme všichni rádi.
 

Lásko něžná, řeko životodárná
s Tebou život se celičký změní
v skutečnost co dříve bylo snění
napájím se z Tebe za velkého parna

Jsi řeka co od věků plyne v nás
přinášíš spoustu netušených krás
s každou další hebkou Tvojí vlnou
zažíváme moc lásky tolik tajuplnou

A kdo ve vlnách lásky naučí se plout
vírům zrádným se potom snadno vyhne
s láskou zajisté každé srdce zjihne
a duše se bude nesmírným štěstím dmout


S KAŽDOU LÁSKY HEBKOU VLNOU - :: - PROŽIJ SI NOC NĚŽNOU, TAJUPLNOU..

MILÁ DARINKO - NÁDHERNOU NOCKU NA VLNÁCH LÁSKY TI PŘEJE Petr..:-)

  Kuřátko v obilí

Jak to bylo, pohádko?

Zabloudilo kuřátko
za zahradou mezi poli.
Pípá, pípá, nožky bolí.

Ve vysokém obilí
bude večer za chvíli.

"Povězte mi, bílé ovsy,
kudy vede cesta do vsi!"

"Jen se zeptej ječmene,
snad si na to vzpomene."

Kuře bloudí mezi poli,
pípá, pípá, nožky bolí.

"Pověz, milý ječmínku,
jak mám najít maminku?"

Ječmen syčí mezi vousy:
"Ptej se pšenic, vzpomenou si!"

Kuře pípá u pšenic,
nevědí však také nic:

"Milé kuře, je nám líto,
ptej se žita, poví ti to!"

Kuře hledá žitné pole,
ale to je dávno holé.

A na suchá strniska
vítr tiše zapíská:

"Vždyť jsi doma, za chalupou,
Slyšíš? V stáji koně dupou,
kocour ve stodole vrní -
a tvá máma za vraty
zob, zob, zobá bílé zrní
s ostatními kuřaty."

"Děkuji ti, žitné pole!"

"Pozdravuj tam ve stodole!"

"Koho, milé políčko?"

"Zrno i to zrníčko!
Ať se ke mně zjara hlásí,
vychovám z nich nové klasy!"

A tak mámu zakrátko
našlo také kuřátko.




 Perníková chaloupka

"Odkud ten náš holub letí?"

"Letím z lesa, milé děti,
vrkú, vrkú, vrkú."

"Cos tam viděl, holoubku?"

"Perníkovou chaloupku
u černého smrku."

"Viděls také Mařenku?"

"Jakpak by ne, holenku!
Viděl jsem ji, s Jeníkem
krmili se perníkem."

"A když z okna na zahradu
vystrčila baba bradu,
nebáli se, holoubku?"

"Kdepak! Zamkli chaloupku
na cukrový klíč -
a už byli pryč!"





 Otesánek

Šel tatínek do lesa,
že si kloučka vytesá.

Pařízek si našel v lese,
tesal, řezal: najednou
kořínky se nazvednou
a pařízek rozběhne se.

Domů s tatínkem si kráčí,
tatínek mu sotva stačí.
Maminka se raduje,
chtěla kloučka, už tu je!

Pekáč buchet upekla mu,
na zem ustlala mu slámu.
Radují se, zpívají,
Otesánek jí a jí
a najednou rozhlédne se,
zívne, na mámu se třese.

"Sněd jsem talíř s buchtami
a teď se dám do mámy,
hamy, hamy, ham -
pak sním pekáč s kuřaty
a pustím se do táty,
lidi, to se mám!"

Máma stojí celá bledá,
ale táta - ten se nedá:

"Přines mámě, Otesánku,
vody v malovaném džbánku,
umyje tě, učesá,
půjdem zpátky do lesa."

Otesánek řízy, řízy,
řeže dříví z mladé břízy,
řízy, říz, říz -
ty víš dobře, milá pilo,
proč mu tolik vytrávilo
u zelených bříz.

A když už se v lese šeří,
běží s tátou na večeři.

"Mámo, já bych jed!"

"Všechno's prve sněd!"

"Udělej mi vdolečky!"

"Až sebereš drobečky."

Otesánek drobty sbírá,
chutnají mu, nevybírá,
než bys deset napočet,
převalí se, usne hned.

Druhý den ho táta budí,
Otesánka rosa studí,
do lesa však musí jít,
musí řezat řízy, řízy,
dříví z kropenaté břízy
a nesmí se zastavit.

A když už se v lese šeří,
běží s tátou na večeři,
neodmlouvá, všechno sní,
dostal chleba, kousek sýra,
potom ještě drobty sbírá,
lehne si a dobře spí,
spí a spí a spí a spí.




Básně Františka Hrubína.... měli jsme v čítankách :)


 

Pro šťastné konce.. Dobrou noc příteli :)

Dneska mi nejde veršování.
Kouzelná melodie.
Snad budu básnit do skonání.
Probuďte srdce.
Tam to žije.

Rýmová země.
Svět veršový.
To co je ve mě.
Hra se slovy.

A zrovna dneska jsem tak chtěl.
Napsat hezkou básničku.
Jenže jsem neuspěl.
Zůstala v srdíčku.

autor: ferdakyncl

Osamělá lavička..
Hledání straceného času.
Pozimní písnička.
Vůně Tvých vlasů.

Vzpomínky zbarvené do běla.
Kolik už přečkala zim.
Slzy i štěstí viděla.
Básnířka hledala rým.

Po cestě procházel dál.
Za sebou nechala lavičku.
Strom co tu stál.
Zůstala v srdíčku.




Jízda.
To je jízda kotě..
Jízda.
Kamínek mám v botě.

Jízda.
Skrotit sílu větru.
Jízda.
Barva růžového svetru.

Jízda.
Samý protiklad.
Jízda.
Projíždím se rád.

Jízda.
To je jízda kotě..
Jízda.
Kamínek mám v botě.

Jízda.
Skrotit sílu větru.
Jízda.
Barva růžového svetru.

Jízda..

A tak dále kotě :))

Jízda..

Kamínek mám v botě.

Jízda..... :)

Fíha to je rytmus :))




Můj čas ..
Slzy zkutálené na dlani.
Je v nás.
Co zvony smutně vyzvání.

Bim bam ..
Kam jsi mi zmizel příteli.
Žít sám.
Co nebylo to nebolí.

Bim bam ..
Život je krátký utíkej.
To znám.
Laskavou pravdu neříkej.

Bim bam ..
Smutně nám končí básnička.
Bim bam.
Ticho a osamělá srdíčka.




Těžké je milovat básníka.
Básník Ten miluje svůj skrytý svět.
Tak často rýmem pravdu neříká.
Občas jen drží slovosled.

Však věř můj milý příteli.
Že v každém rýmu kousek pravdy je.
Básník jen velmi často sní.
Tak neodcházej bez boje ;)





Cestička stracená uprostřed Tebe.
Představa zvrácená v srdci je nebe.
Zrcadlo kouzelné uvidíš zadními vrátky.
Tady nám začíná cestička do pohádky.

Hledání poznání jdi ještě dál.
Sám sobě přiznání rád bych si hrál.
Pod branou s nebesy směje se mim.
Náhle se oběsil zábavný šprým.

Co hledáš no tak jdi neboj se člověče.
Bláznivý vypravěč pravda Tě vysvleče.
Ukaž se no tak pojď né prosím dost.
Chtěl jsem být v pohádce jenom Tvůj host.

Kolotoč roztáčí na plné obrátky.
Pravda co omráčí utekl z ohrádky.
Kolem je hlasů kolem je ruch.
Na Tvojí krásu dívá se Bůh.

Neboj se pohlédni šaškovi do očí.
Možná se nanejvíš zrcadlo otočí.
Ujetá básnička ujetý konec.
Utáhl oprátku zazvonil zvonec.

Bim Bam :)



Autor:
ferdakyncl

Kniho, příteli nejvěrnější!

Kniho, příteli nejvěrnější,
zas s úctou Tebe otvírám,
Ty nejlépe znáš život zdejší,
já pravdu v Tobě vyhledám!

Ač sebe v Tobě nenalézám,
já v sobě nacházím Tvůj klid,
dík Tobě hory v nitru slézám
a údolí znám vyplnit!

Ty jsi mi věčnou inspirací,
pomůckou k sebepoznání,
když člověk sám v sobě se ztrácí
a rada není k dostání!

Po Tobě sahám, když zle je mi,
a smutek proudí z očních bran,
jediný přítel v celé zemi,
když duch se cítí rozerván...

Navěky věků chránit chci Tě
jak život v lůně matčině,
k obraně Tvé vždy hotov hbitě,
ochráním moudré listy Tvé!

Publikoval(a): Kozoroh 1, 31.12.2008

Liter.cz.

Jdi za svým srdcem,
jdi za tím co ti káže,
jdi za svým srdcem,
cestu ti ukáže.
Jdi za svým srdcem,
slyš jeho hlas,
jdi za svým srdcem,
naše přátelství zůstane v nás....

LISTOPAD

Když se podzim ujme vlády,hned se pustí do zahrady.
Očeše jablíčka, listí sklidí,přes mlhu na to sotva vidí.

Probudí vítr, déšť a chlad……to nastal měsíc listopad.

Ospale na svět slunce zívá a vítr uspávanku zpívá,
všechno se chystá na zimu, pod bílou sněhovou peřinu.

     

Děkuju Leničce ♥    


 

Když večer na svět se dívám,
krásný obraz v sobě mívám.
Vím, že tu jsi tak blízko vedle mě.

I když tě nevidím cítím tě tu,
dala bych facku celému světu.
Za pouhý dotek, pohlazení, polibek.

Já vím, že tu jsi i když tu vlastně nejsi.
Můj zrak malinko posmutněl
neboť vím, že tě jen tak neuvidím,
nepohladím ani nepolíbím.... já miluji tě.

Tak jsi tu nebo ne??
Jak dlouho to už je co jsi tu skutečně byl
a můj svět rozveselil.

Jenže čas jsi nezastavil.
Běžel, běžel až pro tebe doběhl
a mě bez škrábnutí oběhl.

Kéž by vzal i mě a já tu
sama být nemusela a
tvou přítomnost si jen nevysnila.

Budu tu sedět až do svého konce
a věřit že jsi se mnou až
pak najednou...budu já s tebou.
Snad už brzy a navždy.

Autorka: Králová Jaja

zdroj:  https://www.dokonalezeny.cz/




 

Jaro stokrát jinak...

Májový deštík kropí naše skráně,
za
světla rozbřesku se spolu líbáme
Květy se dívají na nás tak vyzývavě
tu krásu máje v souladu vnímáme!
Plnými doušky
vdechuji vůni šeříků
i
květy z křehkých mandloní
réva už mízou celá zkrásněla
a
první kvítka zemi provoní.
Pole jsou jako pestré stuhy
to květen do vlasů je vázal
mladé zemi
obloučky z barev
v
červáncích se tulí
paprsky slunce
rozlévají se ulicemi.
Šeptáš mi do ucha
slova
co po těle tak mrazí
jaro je nádherné
"svou krásou do kolen nás srazí".


Copyright  © 2008, Sidy All Rights reserved.





Zdroj: https://lyrika.pise.cz/
 

Láska je zboží podpultové

Láska je zboží podpultové,
/ta pravá! Zboží z tržnice,
co za ní někdy se vydává,
nestojí za trápení Tvé!/

Vysoká cena /rozum, srdce/,
snad obchod ten se vyplatí!
Netřeba vyčítat si trpce,
že život zcela převrátí...

S Láskou smíš být bohatší králů,
bez ní jsi jak kostelní myš,
falešná je-li, potom k stáru
prchne jak sen, jen zoufat smíš!

Láska Ti dává rozkoš, slasti...
Nelituj, žes ji někdy znal,
když jsi ten, kdo už kostmi chrastí,
a světem sám se ploužíš dál...

Láska je jako démant pravý,
pokud ji umíš vybrousit,
však nepřítel je Tvého zdraví,
musíš-li se s ní rozloučit!

Je jako meloun, co se zkazí,
když dlouho váháš si ho sníst,
pochyby, to jsou Lásky vrazi,
když zmírá, i Ty krvácíš...

Však dokud můžeš, miluj pouze,
na trápení je času dost,
kal smutku v žárlivosti strouze
nesmí být ve Tvé mysli host!

Tak miluj se do roztrhání,
nic lepšího nevymyslíš!
/Nepokoušej se o to ani!
Je marná snaha to! Vždyť víš!/

Publikoval(a): Kozoroh 1, 17.4.2008





 

Tam někde na dně mého svědomí,
najdu tebe sladce spící,
v očích máš jiskru mrazivou,
a v rukou zábrany ještě tlící.

Z váhavosti spadne opona
a chutě trochu dohoní,
pak tělo mé se nad tebe,
toužebně lásko nakloní.

Ze skutků dělám záplaty
a hledám cestu schůdnou,
nechci už stávat za vraty,
s kyticí růží a prosbou vlídnou.

Nemohu bez tebe drahá žít
cítím se jak ohlodaná kost!
Chceš-li si moji lásku vzít,
tak v srdci jí mám víc než dost!


Copyright  © 2007, Sidy All Rights reserved.



https://lyrika.pise.cz/

(Další báseň ze sbírky "Horké vzdechy")



Srdce jako pergamen,
na který píšu sladká slova,
pak zapálí se o plamen,
a podlehnu ti znova.

Čti v srdci krví slova psaná,
chci být tvá žena milovaná,
chci se hřát láskou, co mi dáš,
ve dvou jde všechno vždycky snáz.

Vzácný papír má slova laská,
vidíš, co dokáže láska?
Je slepá, tak veď mě životem,
jen skrze tebe se na svět dívám
a Bůch je naším prorokem.


Copyright  © 2007, Sidy All Rights reserved.



https://lyrika.pise.cz/

Prudká láska

City zoufale se derou ven,
oči mám jenom pro tebe!
Jazyk od krásných slov pálí
a štěstím létám do nebe!

Krásná, jak jitro za rozbřesku,
křehká, jak rosa padlá v trávě.
V srdci mám lásko tolik stesku,
jsi moje krásné mládě.

Zoufale prudkou touhu cítím,
miluj mě lásko, než se vznítím!
Vidím nádhernou ženu v tobě,
snad nejsem jednou nohou v hrobě?

Vrhnu se střemhlav do peřejí,
asi jsem trochu blázen.
Láska se prožívá, ta se nejí,
dopadám nohama na zem!


Copyright  © 2007, Sidy All Rights reserved.



https://lyrika.pise.cz/

Máminy oči

/věnováno mojí mamince/

Tvé oči do tmy mámo křičí,
jako bys na mne mluvila,
myšlenky každý den mě ničí,
kéž by ses zpátky vrátila!

Na zdi Tvůj obraz visí z mládí,
čas už ho dávno zaprášil,
vzpomínky duši zaneřádí,
jak kolem rychle pelášil.

Úsměv se houpal na rtech klidně,
Tvé oči zely ochotou,
mé tváře hladívalas vlídně,
s láskou, něhou a dobrotou.

Vzpomínky v slzách utápíme,
doba je spláchla nelidsky,
za všechno draze zaplatíme,
v mé mysli zůstaneš navždycky...
*
Copyright  © 2007, Sidy All Rights reserved.


https://lyrika.pise.cz/

Autor: Sidy


 

tak jako kormorán roztahni křídla svá nejvíce
tak vysoko nad oblaka letˇ,
tam někde v dáli uvidíš svit mněsíce,
tak maličký v dálce bude náš svět.

Lehce se nad kraji širými nes
tvá mysl má čarovnou moc
a až doletíš, to nehezké ze svých křídel ztřes
a snad i luna ti popřeje dobrou noc.

Na skálu vysokou jako orel usedni
a z té výšky zpívej smutně dále
já vím že ty nejsi ten poslední
nevím však proč,ale myslim na tebe stále.......

Autor: Lotte

Podaj mi ruku
Nech vystúpim o krok vyššie.
Ukáž mi cestu,
Na ktorej bariér niet.
Si moja cesta budúcnosti,
Cez tvoje oči vnímam tento svet
S tebou môžem spadnúť do priepasti,
Ja viem, že vytiahneš ma späť.



(Ze slovenského časopisu - Vierka)
 

Láska je jako kopretina,
co v polích trávu rozplétá
je stále stejná, přec tak jiná,
buď kvete, nebo odkvétá...

(Opsáno v metru- poezie pro cestující)
 

" Trápení "

Slyšíš mé volání
co volá k tobě do tmy ?
vidíš mé trápení
co provází mé sny ?
Jsem zoufalá,
stále k tobě hledám cestu ,
jsem však víc než zmatená
- k jedné cestě vede tisíc mostů .

Někdy se zbaběle schovávám
ve stínu stromů ,
po další cestě jít vzdávám ,
bojím se neznámých domů .

Nevím proč mám z tebe někdy strach ,
z toho , že mě odmítneš ,
plížím se tiše jako vrah ,
možná mě zas přehlédneš .
Proč neslyšíš mé volání o pomoc ,
proč mé city nebereš vážně?
Co jen dostala jsem to za nemoc
- je to snad nemoc z vášně ?


 

Přichází další deštivé ráno ,
jsem stále bez tebe ,
je to snad osudem dáno ,
že nebudu tě mít nikdy u sebe ???

Nemám ani ponětí kde jsi ,
zda miluješ mě stále ,
provází mne zlé sny ,
jakpak to bude dále ?

Ten stesk po tobě
horší je než žihadlo vosí ,
marně se svého osudu ptám ,
marně jej prosím .

Prosím o urychlení času ,
o tvou přítomnost ,
času však víc je než klasu ,
trápí mne minulost .

Minulost v níž byl jsi ke mě zlý ,
krutý , bezcitný .
Jaký bude můj návrat k tobě ?
Budeš zas odmítat mé city ?
-či pevně přitiskneš mě k sobě ???


 

Je krásné slyšet Tvůj hlas ,
když slyším jej ,
nevnímám čas .
Je krásné hladit Tvé ruce ,
není nic ,
co přála bych si více .
Je krásné hledět Ti do očí ,
- jak je možné ,
že se člověk do lásky tak namočí ?
Je krásné ve dne Tě vídat ,
je krásné stále na Tebe se dívat .
S Tebou je krásný každý moment ......

Chci zastavit čas
- navždy vnímat nás .


 

Nesmrtelná báseň velkého českého lyrika a jednoho z nejryzejších tvůrců světové romantické poezie...


Socha Karla Hynka Máchy na petříně...

Máj

Byl pozdní večer – první máj –
večerní máj – byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas,
kde borový zaváněl háj.
O lásce šeptal tichý mech;
květoucí strom lhal lásky žel,
svou lásku slavík růži pěl,
růžinu jevil vonný vzdech.
Jezero hladké v křovích stinných
zvučelo temně tajný bol,
břeh je objímal kol a kol;
a slunce jasná světů jiných
bloudila blankytnými pásky,
planoucí tam co slzy lásky.

I světy jich v oblohu skvoucí
co ve chrám věčné lásky vzešly;
až se – milostí k sobě vroucí
změnivše se v jiskry hasnoucí –
bloudící co milenci sešly.
Ouplné lůny krásná tvář –
tak bledě jasná, jasně bledá,
jak milence milenka hledá –
ve růžovou vzplanula zář;
na vodách obrazy své zřela
a sama k sobě láskou mřela.
Dál blyštil bledý dvorů stín,
jenž k sobě šly vzdy blíž a blíž,
jak v objetí by níž a níž
se vinuly v soumraku klín,
až posléze šerem v jedno splynou.
S nimi se stromy k stromům vinou. –
Nejzáze stíní šero hor,
tam bříza k boru, k bříze bor
se kloní. Vlna za vlnou
potokem spěchá. Vře plnou –
v čas lásky – láskou každý tvor.

Za růžového večera
pod dubem sličná děva sedí,
se skály v břehu jezera
daleko přes jezero hledí.
To se jí modro k nohoum vine,
dále zeleně zakvítá,
vždy zeleněji prosvítá,
až v dálce v bledé jasno splyne.
Po šírošíré hladině
umdlelý dívka zrak upírá;
po šírošíré hladině
nic mimo promyk hvězd nezírá;
Dívčina krásná, anjel padlý,
co amarant na jaro svadlý,
v ubledlých lících krásy spějí.
Hodina jenž jí všecko vzala,
ta v usta, zraky, čelo její
půvabný žal i smutek psala. –

Tak zašel dnes dvacátý den,
v krajinu tichou kráčí sen.
Poslední požár kvapně hasne,
i nebe, jenž se růžojasné
nad modrými horami míhá.
„On nejde – již se nevrátí! – 
Svedenou žel tu zachvátí!“
Hluboký vzdech jí ňadra zdvíhá,
bolestný srdcem bije cit,
a u tajemné vod stonání
mísí se dívky pláč a lkání.
V slzích se zhlíží hvězdný svit,
jenž po lících co jiskry plynou.
Vřelé ty jiskry tváře chladné
co padající hvězdy hynou;
kam zapadnou, tam květ uvadne.

Viz, mihla se u skály kraje;
daleko přes ní nahnuté
větýrek bílým šatem vlaje.
Oko má v dálku napnuté. –
Teď slzy rychle utírá,
rukou si zraky zastírá
upírajíc je v dálné kraje,
kde jezero se v hory kloní,
po vlnách jiskra jiskru honí,
po vodě hvězda s hvězdou hraje.

Jak holoubátko sněhobílé
pod černým mračnem přelétá,
lílie vodní zakvétá
nad temné modro; tak se číle –
kde jezero se v hory níží –
po temných vlnách cosi blíží,
rychle se blíží. Malá chvíle,
a již co čápa vážný let,
ne již holoubě či lílie květ,
bílá se plachta větrem houpá.
Štíhlé se veslo v modru koupá,
a dlouhé pruhy kolem tvoří.
Těm zlaté růže, jenž při doubí
tam na horách po nebi hoří,
růžovým zlatem čela broubí.
„Rychlý to člůnek! blíž a blíže!
To on, to on! Ty péra, kvítí,
klobouk, oko, jenž pod ním svítí,
ten plášť!“ Již člůn pod skalou víže.
Vzhůru po skále lehký krok
uzounkou stezkou plavce vede.
Dívce se zardí tváře bledé
za dub je skryta. – Vstříc mu běží,
zaplesá – běží – dlouhý skok –
již plavci, již na prsou leží –
„Ha! Běda mi!“ Vtom lůny zář
jí známou osvítila tvář;
hrůzou se krev jí v žilách staví.
„Kde Vilém můj?“
„Viz,“ plavec k ní
tichými slovy šepce praví:
„Tam při jezeru vížka ční
nad stromů noc; její bílý stín
hlubokoť stopen v jezera klín;
však hlouběji ještě u vodu vryt
je z mala okénka lampy svit;
tam Vilém myšlenkou se baví,
že příští den jej žití zbaví.
On hanu svou, on tvoji vinu
se dozvěděl; on svůdce tvého
vraždě zavraždil otce svého.
Msta v patách kráčí jeho činu. –
Hanebně zemře. – Poklid mu dán,
až tváře, jenž co růže květou,
zbledlé nad kolem obdrží stán,
až štíhlé oudy v kolo vpletou.
Tak skoná strašný lesů pán! –
Za hanbu jeho, za vinu svou
měj hanu světa, měj kletbu mou!“

Pokračování: https://www.lupomesky.cz/maj/

Jako ti medvídci,
co se k sobě tulí,
ať i vy máte štěstí
a pevnou vůli
ať máte jeden druhého,
stále tak rád,
a láska, hřeje vás napořád!

KYTICE  *

Zemřela matka a do hrobu dána,
siroty po ní zůstaly;
i přicházely každičkého rána
a matičku svou hledaly.

I zželelo se matce milých dítek;
duše její se vrátila
a vtělila se v drobnolistý kvítek,
jímž mohylu svou pokryla.

Poznaly dítky matičku po dechu,
poznaly ji a plesaly;
a prostý kvítek, v něm majíc útěchu,
mateří-douškou nazvaly. -

Mateří-douško vlasti naší milé,
vy prosté naše pověsti!
Natrhal jsem tě na dávné mohyle -
komu mám tebe přinésti?

Ve skrovnou já tě kytici zavážu,
ozdobně stužkou ovinu;
do šírých zemí cestu ti ukážu,
kde příbuznou máš rodinu.

Snad že se najde dcera mateřina,
jíž mile dech tvůj zavoní;
snad že i najdeš některého syna,
jenž k tobě srdce nakloní!

Karel Jaromír Erben - Kytice (1853, 1861)
 

Kytice | Poklad | Svatební košile | Polednice | Zlatý kolovrat | Štědrý den | Holoubek | Záhořovo lože | Vodník | Vrba | Lilie | Dceřina kletba | Věštkyně

zdroj: https://users.ox.ac.uk/~tayl0010/kytice_sbirka.htm

 Umíš  mě  pohladit ,
umíš  se  se  mnou  smát , 
umíš  mě  upřímně  milovat . 
Jen  ty  víš  jaká  jsem ,
to  co  mě  tíží ,
i  přes  to tu se mnou  jsi ,
ať  mi  nikdo  neublíží .
Jsi  moje  světýlko ,
jsi  moje  sluníčko,
co  mě  vždy  zahřeje .
Vážím  si  tvého  já ,
vážím  si  tebe ,
když  tě  mám  daleko ,
srdce  mě  zebe .
Chci  Ti  říct  lásko  má ,
že  Tě  moc  miluji ,
za  všechno lásko má,
Ti  mockrát  děkuji!

Nemohu usnout, prší-li,
líbej mi rtíky na chvíli.
Obočí, prstík po prstu,
divokým vínem obrostu.
Vteřino, hnaná na ostří,
záchrannou síť mi rozprostři.
Divoké víno dozrálo,
usínám, pršet přestalo.

Neptej se když se Ti v horkých dlaních topím  a zastav čas
vzdám se Ti  když vteřiny zas budou jako roky  a ztiším hlas
zastav je  ať nestudím a neptej se já přijdu zas ...

Sním o očích  diamantově zářících láskou  nadějí a sny většími než jsem já ...
Sním o krajích  kde si slunce  s měsícem láskyplně podávají ruce  pijí bílý rum a hrají mariáš o své slzy ...

Sním o probuzení  jediným  dotekem tvého diamntového pohledu
za svitu opilého měsíce i slunce karbaníka ...
Tak mě probuď , ať  tiše spolykám všechny své měsíční slzy ,
neboť v tom meziplanetárním mariáši prohrávám ...
a jestli  nejsem na mizině, budu brzy !!!

Motýlí pohlazení lehoučké jako sen,
přináší uzdravení ve zkřehlém srdci mém...
Motýlí pohlazení,
ten zvláštní dotek něhy,
lepší lék nikde není a tají při něm sněhy ...
A ráno přijde probuzení ...

Máš ten nejhezčí úsměv, který všechno prozáří,
úplně záříš, když se usmíváš,
v  hloubce Tvých očí, bych se mohl utopit,
ještě že existuje ten záchranný kruh, LÁSKA.

Tak jenom v krátké chvilce,
skládám malou básničku,
chci tak pohladit Ti jemně slovem aspoň dušičku.
Netřeba se asi mračit a to stačí příroda,
raděj se nech slovem hladit,
ať je v duši pohoda.

Pohlazení Ti posílám,
potěšit chci dušičku,
políbení také přidám,
byť je to jen v slovíčku.
U srdíčka ať Tě hřeje,
ta má krátká zprávička,
úsměv milý v tváři ať je,
jak ten dotek sluníčka...

"Zlatka"

vůně

Jsi jako kapka rosy na mé dlani,
jsi jako vánek co fouknul mi na ni,
jsi jako slunce na mojí tváři,
jako ten vánek, co horkost mi sráží.
Jsi jako moře, nebe i zem,
a ta tvá vůně, je sladší než sen.

Chyba mého srdce???

Nemohu si pomoci, tolik moc Tě miluju.
Ale vždyť jsem jen člověk a taky často chybuju.

Chybuju já a chybuje i moje srdce...nevím...
Miluji Tě, moc, ale zřejmě Ti to nikdy nepovím.

Jenomže moje srdce si vybralo právě Tebe.
Kdybych mohla, vynesla bych Tě třeba až do nebe.

Pomalu ztrácím sílu, už dlouho mě bolí srdíčko.
Proto Tě moc prosím, všímej si mě, alespoň maličko.

Ale pokud to tak nechceš, nemůžu Tě nutit.
Třeba se někdy s myšlenkou na Tebe přestanu ráno budit.

Třeba na Tebe jednou definitivně zapomenu.
A třeba si už na Tebe nikdy nevzpomenu.

Ale já vím, že se tohle nemůže nikdy stát.
Třeba je mým osudem v noci se mi o Tobě stále zdát....

Podej mi ruku

Topím se, umírám,
jen myšlenky na tebe mám v hlavě,
mé srdce vyčerpáním hyne,
v této nekončící vřavě.

Má ruka tvou zachytit se snaží,
ta je však daleko ode mě,
aspoň jednou do srdce mi nakoukni,
nesnaž se hledět do země.

Více než bouřící vichr,
je slyšet mé srdce jak puká,
když nechceš jeho tlukot uslyšet,
způsobuješ mi pekelná muka.

Když otevřu rejstřík mých lásek,
tou prázdnotou ohromen jsem hned,
jen jednou jedinkrát podej mi ruku,
uvidíš, jak krásný bude svět.

zdroj: https://liter.cz
 

Jsi jako perla
co třpytí se v moři
Jsi jako Fénix
Co pokaždé shoří
Aby opět nabyl krás

Jsi jako řeka
Která mně strhává
Jsi jako vítr
Co se mnou si pohrává
Ale nezraní

Jsi krásná bytost
Co mohu jí věřit
Jsi tajný notýsek
Kde mohu se svěřit
Ze svých špatností

Jsi jako budoucnost
Do které nevidím
Jsi jako minulost
O které nemluvím
Snad z obavy

Jsi jarní louka
Zkropená rosou
Jsi lesní pěšina
Pro nohu bosou
Co pohladí

Jsi jako anděl
Co křídly mně chladí
Jsi vzácný elixír
Co navrátí mládí
Nebo hezké vzpomínky

Jsi má čarodějka
Co mě uhranula
Jsi také spasitelka
Co mně vykoupila
Z temného území

Jsi prostě vše
Čemu chci věřit
Jsi velké štěstí
Co nejde změřit
Vzácná paní

Snad prosím pochopíš
Že bez Tebe
Cítím se jak blázen
Večer,když koukám na nebe
A šeptám: Miluji Tě
 

zdroj: https://www.protebe.cz/

Lásko, jsi...

Krůček po krůčku

VENOVANY VSEM SMUTNYM Z LASKY.....

Kam poděla se ta pěkná holka co tu teď stála?
Jen jsem se otočil a byla pryč.
Člověk se má radovat z mála,
chvíli se nedíváš a nemáš nic.

Pomíjivá je každá krásná chvíle,
jak voda dlaněmi proteče.
Zmizela múza co tvářila se mile.
To ještě nevěděl jsem jak rychle uteče

Kam poděla se ta pěkná holka co tu teď byla?
Asi nesnesla tíhu pohledů hladových.
Rusalka z pavučin se rozplynula,
ještě teď v uších zní mi její smích.

Pomíjivá je každá krásná chvíle,
jak voda dlaněmi proteče.
Zmizela múza co tvářila se mile.
To ještě nevěděl jsem jak rychle uteče

Kam poděla se ta pěkná holka co se tu smála?
Už dávno je pryč a já zůstal tu sám.
Možná tu nebyla a jen se mi zdála,
za víčky schovanou stále ji mám.

Autor: https://www.jagabe.ic.cz/

(Na té adrese jich najdete více...)

Ještě se milujem
láskou
co pro nás není
s náskokem hodin dnů
utíká v zapomnění
její stopy
pomalu usínají
v prachu cest
co teď? půjdem dál?
tak nech se vést...
 
 MediVcel

Krásná báseň, jak jinak, než ze zpovědnice... :)

Pro mého němého přítele

Máte také svůj strom?

Stromku můj
co v prostřed pole držíš stráž
...už tolik let
- svými kořeny mne svaž!

Jak stařec ruce
Ty kůru máš už popraskanou
...ač staletý
- Tvé větve pučet nepřestanou!

Zašum mi lístečky
ať přehlušíš to hejno vran
...co nade mnou krouží
- ať jen klidně letí dál!

Toužím dnes
pod Tvou vznešenou korunou
...zapomenout
- chci navždy splynout s přírodou...

/rytmika asi nijaká, verše zřejmě nic moc, ale věřte, že mi to je v tuto chvíli jedno/

(dodává autorka básně... AARROO )

Štěstí

Stála tam na rohu a rozdávala štěstí,
snad jenom já jsem si vzít nestih.
Naposled usmála se, sbalila svůj stan
a najednou jsem tam stál sám...

Stála tam na rohu, na sobě zlatý šaty
a dávala všem štěstí napít.
Než jsem stih zakřičet, že taky žízeň mám,
zůstal jsem na ulici sám...

Celý dům vstává,
já ještě nešel spát.
Vítězům sláva
a poraženým čest.
Občas se stává,
že touhy vodopád
je jako láva,
když bledne světlo hvězd.

Stála tam na rohu za malým černým stolem,
štěstí jak harfa znělo kolem.
Než jsem si vzpomenul, odkud tu píseň znám,
stál jsem tam na nároží sám...

Občas ji zahlédnu na oprýskaném rohu,
naštěstí vídat ji tam mohu,
na její úsměvy po nocích myslívám
a přesto jsem rád, že ji znám...

Celý dům vstává,
já ještě nešel spát.
Vítězům sláva
a poraženým čest.
Občas se stává,
že touhy vodopád
je jako láva,
když bledne světlo hvězd.

Dřív miloval jsem

Dřív miloval jsem mnoho žen
teď jedna stačila by
dřív celý cit byl založen
jen na tom, že byl slabý

dřív dívčích srdcí měl jsem dost
teď mé vlastní je prázdné
dřív dělal jsem to pro radost
teď radost jaksi vázne

dřív honil jsem se za láskou
teď z lásky vím co plyne
jak dřív tak teď je otázkou
zda nevinen, či vinen
 

Dr Mephisto

Více najdete také na:  https://epika.cz/?p=autor&c=956   
Jako například:

Jen, aby se neřeklo ...

Kouřím cigarety co nemám rád,
piji whisky, tak akorát
co do sklenky se vejde
a nemám chuť si lhát,
že snad to přejde.

A miluji jen koutkem srdce,
chvíli sladce, chvíli trpce,
jen, aby se neřeklo,
že v ráj doufaje, krotce
čekám na peklo.

Autorem dila je: Dr Mephisto

No, neni to pravdivé... ?!

Taky pěkné...

Odevzdaně

Lásku jsem vyměnil
za špunt korkový,
ten špunt pak vytáhl
z vany plné citu

a čekal co se stane…

Však nestalo se nic.
Dál chutná po krvi
rozbitý ret. A ty?
A ty dál jsi tu

jen tak
(tak odevzdaně)

Když vzpomenu si na pocity,
stále vidím hořet svíci.
Má láska se však nemění,
stále čekám na znění.

Na znění tvých podmínek,
snad zahoří i plamínek.
Já čekám zas a pouze,
abys dovolila mojí touze.

Milovat tě jako kdysi,
a udělat kompromisy.
Snad odpustila jsi mi chyby,
a říkáš si teď kdyby.

Já přemýšlel jsem o sobě,
chci to nechat na tobě.
Změním se jak budeš chtít,
Abych s tebou mohl být!

Přišel manžel z práce domů,
vlastním očím nevěří,
žena spí a chrápe k tomu,
nic už není k večeři.

Probudil ji tedy tiše,
řek aby to věděla,
že mu hrozně kručí v břiše,
že si něco udělá.

Myslela že manžel lehce,
vždy jí vztříc vykročí,
myslela že smaží vejce,
ne že z okna vyskočí....

 

 

 

Ani pohyb

na zdravém vzduchu

nenahradí pohyb  na zdravém těle.

 

...co myslíte, je to tak? :o)

Je 7 hodin ráno...
Manžel se vrací domů a narazí na rozčilenou ženu v předsíni.
Ona: - trošku ses zdržel, co, supermane?
On: - můžu ti to vysvětlit. mrzí mě to, drahá, ale byl jsem s klienty...
Ona: - a diskutovali jste celou noc až do sedmi ráno, jo, supermane?
On: - nech mě prosim domluvit, získal jsem nového klienta pro firmu.
Byli jsme u itala, dobře jsme se najedli....
Ona: - a to do 7 ráno? supermane, za jak hloupou mě máš?!?
On: - ano, přiznávám, šli jsme potom na bar něco vypít, do 3 hodin....
Ona: - jasně, supermane, do 3 hodin. a co bylo potom do 7, supermane?
On: - no jo, potom jsme šli do tančírny, ale já jsem se jen díval, byla
to nuda a ...
Ona: - to stací,  supermane, ty ses jen díval a čekal poslusně jako
pejsek. Co jestě ti mám věřit, supermane?
On: - prosimtě uz mě nech domluvit a poslouchej... proč mi pořád rikáš
supermane???
Ona: - protože jen superman nosí slipy přes kalhoty!!!!

Sním a vidím jenom tebe,
sama peklo, s tebou - nebe.
Sním a ty jsi sen,
sama - bolest, s tebou - láska jen.
Sním a nechci poznat ráno,
sama nic, s tebou - co je zakázáno!

 janniczka

zdroj:

Vzpomínám na ten den před Vánoci,
kdy jsi mě nakrátko navštívil,
nebylo to ráno, ale pozdě v noci,
tenkrát's mě něžně políbil.

Donesl's dárek, lovím ze vzpomínek,
pro mě byl to kousek tvojí duše,
i když to byl jen malinký prstýnek.
Když vzpomínám, srdce mi prudce tluče.

Teď přišel čas, kdy Tvoje duše není tou mojí,
už nemám důvod nosit ho na ruce dál.
Tobě nad tím asi zatím rozum stojí,
ale nejednal bys jinak, kdyby ses taky tolik bál.

Já teď jen čekám, zda mi ho zase dáš,
stejně jako před těmi léty.
Víš, že na to teď čekám, vždyť mě znáš,
možná zase spojíme v jeden naše světy.

 Tulda

Kočička

Je mi smutno, lásko má,

chci tě líbat na líčko,

chci tě hladit kočičko,

ty má krásko vysněná!

Mám rád vlasy, vůni v nich,

mám rád nosík i tvůj smích,

mám rád očka ve kterých,

taje i ten chladný sníh!

Ty jsi pro mě maličká,

milá, něžná, čisťoučká,

sladká je tvá hubička,

sladká jsi jak kočička.

Proč mi není dobře,

proč mi není hej,

proč jen nejsi u mě,

jenom za mnou pospíchej...

Blázínek

"Jsi jak růže, jsi jak květ,

nech mne prosím přivonět,

chci mít všude Tvoje listy,

Ty budeš můj celý svět.

Chci být s Tebou každou chvíli,

chci mít pocit, že jsme žili,

jeden život plný vášně,

že nám spolu bylo krásně.

Chci mít v klíně Tvoje vlasy,

chci se kochat z Tvojí krásy,

hladit Tvoji něžnou duši,

pro Tebe mé srdce buší..."

Ježíškova vánoční idilka

Vánoční idylka krásná se zdála,

v cestě mi, bohužel, hospůdka stála.

Jsme národ veselý, berte to žertem

u kamen čekal mě Mikuláš s čertem.

Tak asi nepřijdu, moc mě to mrzí,

však příští vánoce budou už brzy.

Poklusem s kreditkou kupujte dárky,

já si dám pivečko a teplý párky.

Už to tak vypadá, jste v pěkným srabu,

dárečky nebudou - fakt na to dlabu.

Pravda je taková, není jí rovno,

já od vás dostávám každý rok hovno.

Komu co nadělit, pečlivě zvažte,

já si dám vínečko a vy se snažte !!!

S úsměvem na tváři - moc vám to sluší,

VESELÉ VÁNOCE a slunce v duši !!!!

Váš Ježíšek

Píseň Skákal pes

 normálně česky:

 Skákal pes přes oves,

 přes zelenou louku.

 Šel za ním myslivec,

 péro na klobouku.

 Pejsku náš, co děláš,

 žes´tak vesel stále,

nevím sám, řek bych vám,

 hop a skákal dále....

Ostravák:

Skače čuba přes obile

 šibko hupe přes luku.

 Za ňu chachar v kamizole

 fájne brko v klobuku.

 Kaj se vališ, co se chlameš,

 co se ščuřiš jako cyp?

 Prd ti řeknu, take zname

 a zas vali do kajsik.

 Brňák:

 Bere čokl glajze grýnó

 hópe lúpink přes Kajzec.

 Za nim kópe plótve rýnó

 plotňák jégr na Oltec.

 Co se pecní, těžké lochec?

 Kvaltuj fligny, haltni vály.

 Žádné ánunk, čokl borec

 migne cemrem a de pali.

Jsem motýl,co léta nad strání.
Jsem měsíc,co před tebou se uklání.

Jsem vzduch,co ostatní dýchaj.
Jsem růže a mé trny píchaj.

Jsem voda,jež září hladina.
Jsem čas,minuta,hodina.

Jsem slunce,co tě ráno vítá.
Jsem anděl,co na zem slítá.

Jsem vítr,co tvou tvář hladí.
Jsem květina,co k tobě ladí.

Jsem noc,co se opět snáší.
Jsem srdce,co lásku do života v náší.
 

 

  Verííísek

Kráčím dlouhým tmavým tunelem,
semtam ho prosvětlí projíždějící vlak.
Chtěla bych někoho kdo by mi byl přítelem,
možná i něčím víc, necítit na hrudi tlak.

Vlaků z nádraží vypravují spousty,
však jen jeden jede do správné stanice.
Ten je třeba vychutnávat malými sousty
je to láska a ta přece nezná hranice.

Tulda

Proč bojovat sama se sebou?
Proč chtít pořád vrátit čas?
Ať vzpomínky už tolik nezebou
a vidím spousty jiných krás.

Říkam si:"Holka, no tak brzdi"
tenhle vztah nemá naději.
Já nabíhám jak beran do zdi
a upadám stále hlouběji.

V mých snech nás vidím spolu,
jak zase ruku v ruce jdem.
Jíme společně u jednoho stolu
a sem tam brázdíme naši zem.

Proč nemůže být sen skutečností?
Proč nemůže být skutečnost snem?
Můj život noční můru hostí
a spánek je touhy obrazem.

Jak krásným měl tento den být,
já byla šťastná a měla pro co žít.
Však v jedné chvíli změnil se mi celý svět
a to, co se stalo nepůjde už nikdy vrátit zpět.

Důvěru svou já chtěla tobě plně dát,
však ty sis s mými city chtěl jenom hrát.
Byla to hra na lásku, ta líbí se jen nocím,
já nahrála ji na pásku, co ve svém srdci nosím.

Pásku jednou přerušenou musela jsem slepit,
chtěla se ti zavděčit — nekouřit a nepít.
Od té doby uplynul už hodně dlouhý čas
chtěla bych to období zažít ještě zas.

Zaslepená velkou láskou, chtěla jsem ti všechno dát,
ty už nejsi ani schopen říct mi slova mám tě rád.
Ta dvě slova jsou tím klíčem, který by mě otevřel,
ty's ten klíček zahodil a beze slova odešel.

Proč se trápit pro člověka, který umí jenom lhát,
nedokáže pochopit, co znamená fakt milovat.
Láska, to je přesně to, co mi teď chybí,
i když na celém světě je tolik jiných lidí.

Budu tě mít vždycky ráda a budu tě chtít,
i když ty už dávno budeš s ňákou jinou žít.

Ve snových hlubinách nechej se unášet,
všechno, co chceš, ať se ti zdá.
Třeba až nad mráčky může tě vynášet
ten, kdo tvoji duši dobře zná.

Už žádní černí koně zvaní noční můry
nenavštíví tvoji krásnou stáj,
teď už andělé s pomocí pegasů sestoupí zhůry
a ukáží ti konečně jak vypadá ráj.

 Tulda
 
 

Možná, že už jsem řekla všechno, co jsem chtěla,
mám pocit, že moje ruka navždy oněměla.
Tak jako mé oči dávno opustily slzy,
z mého srdce někam odletěly můzy.
Všechny verše se vytratily zadními dvířky,
přesně takhle svět přichází o básnířky.
Je ale možné, že až si odpočinu,
pochytím někde druhou slinu.

Euterpé

Dračí vášeň, Dračí žár,
nejsilnější tlapy spár.
Temné nebe, temný mrak
mezi blesky krásný drak.
Jako zkáza vznáší se
lesy úctou paří se.
Mlhy všude, mlhy vkol
tvor chce splnit svůj úkol.
Přinést hrůzu, děs a běs,
vrátit se zpět do nebes.
Jaký obrat však tu jest,
drak přináší pouze zvěst.
Naděje tu zůstává
a rozbřesk nechť nastává.

Hana Zagorová – Nešlap, Nelámej

Nešlap, nelámej
/hudba Jiří Zmožek – text Zdeněk Borovec /
nazpívala Hana Zagorová


Přišels ke mně, jak bys mávl křídly,
jiné ruce, oči, jiná řeč...
s tebou naděje, co předtím řídly,
snad se mi vrátí ...

Znám tě odjakživa, znám tě chvíli,
žiju zeleně jako horská kleč,
ale dokážu-li růst a sílit -
nepoznám zatím ...

Nešlap, nelámej
cosi ve mně teprv klíčit začíná,
těch co všechno chtějí hned, je většina...
ale k čemu je ten věčný spěch?
Ten kdo slepě koně bodá do slabin,
sotva povšimne si prvních jeřabin.
jeden ve druhém se nejdřív hledáme, 
v srdci výhonky když klíčí neznámé - 
nešlap, nelámej .....

Přišels ke mně jako déšť co křísí,
vrací poloslepým očím jas,
žily pro nikoho, teď jsou čísi,
patří jen ke tvým...
Znáš mě odjakživa, znáš mně chvíli,
proč by hlavní roli měl hrát čas?
Jednou vznesem se jak čápi bílí
k zeleným větvím....

Nešlap, nelámej,
cosi ve mně teprv klíčit začíná,
těch co všechno chtějí hned je většina,
ale k čemu je ten věčný spěch?
Ten kdo slepě koně bodá do slabin,
sotva povšimne si prvních jeřabin,
jeden ve druhém se nejdřív hledáme - 
v srdci výhonky když klíčí neznámé -
nešlap, nelámej....

Hana Zagorová

... www.hanazagorova.cz ...
 

Most přes minulost...

Neber mi sen, víš můj sen o probdělých nocích...
Neber mi sen a vrať mi zpátky ten pocit,
že nejsem osamělá, v Tobě se ztrácím celá...

Lhát... musím Ti lhát, příteli můj...
Já svůj osud znám mě nelituj!
Když pravda je horší než lež,
pak už jen snům věřit jen chceš,
když vstoupíš na poslední most přes minulost...

Zbyl mi jen sen, víš můj sen o probdělých nocích...
Zbyl mi jen sen aspoň ve snu zažít ten pocit,
že nejsem osamělá v Tobě se ztrácím celá...

Lhát musím Ti lhát příteli můj,
já svůj osud znám mě nelituj...
Proč nesmím proč nesmím se ptát,
ještě stoupám?  Nebo už je to pád?
Proč čeká mě podivný most přes minulost...

Proč nesmím, proč nesmím se ptát,
ještě stoupám nebo už je to pád?
Proč čeká mě podivný most přes minulost...?

Johanka z Arku - Lucie Bílá

 https://www.luciebila.com/

Oči se třpytí slzami,
jak rosa v květu.
A vášeň proudí žilami,líbej mě, lásko, k světu!

Uniknem všednosti
na křídlech touhy.
Budeme dělat hlouposti,
vždyť den je tak dlouhý.

Miluj mě celého a miluj mě celou noc.
Mám rád tu tvář milou...
Miluj mě, prosím moc!

Ať milujem se jako milenci,
co nechtějí jít spát.
Jako květina vše slunci,
chci ti své dát.

Oči se třpytí slzami,
to, lásko, z vášně.
Budu tě hladit svými dlaněmi,
všude a krásně.

Proniknem do jiného světa,
byť třeba ne v tomhle bytě...
Stačí k tomu jen jedna věta:
Má lásko, miluji tě! Má lásko, chci tě!

_________________

Jsem zamilován
lásku cítím k Tobě
jen na Tebe myslím
v každé své myšlence

Kudy chodím
Tebe vnímám
na Tebe Lásko myslím
každým krokem

Neuplyne ani minutka
abych si na Tebe nevzpomněl
v každé chvíli
stojím při Tobě
na Tebe myslím
Tebe vnímám

Při myšlence na Tebe
se mi podlamují kolena
jsem nervózní
srdce mi buší jako zvon

Při každém
Tvém doteku se chvěji
a cítím to samé
i u Tebe

Jsem zamilovaný
po Tobě toužím
v každé chvilce osamocení
vzpomínkou na Tebe

Jsem štastný
s Tebou však
štastnější

Lásko miluji Tě.

___________

Chtěl jsem ti vyprávět
o dnešní noci
o tom, jak upadla's
do spánku moci
o tom, že nádherný
je pro mě pocit
nemuset se tě
o polibek prosit
o tom, jak chtěl bych tě
na rukou nosit.
 

Dnešní slunce ve svých závojích
Připomíná tebe
Každou část tvé tváře a těla.
Kam se mám před ním schovat?
Před tou září ,co vypaluje oči
Touhou a extází
Všeho poznaného?

Velká svítící koule
Na planině modrého nebe
Kam se poděly odpolední mraky?
Kam odešli ptáci z korun parkových stromů?

Zůstalo mi jen slunce
Jeho odraz na mé duhovce
V duši pár obrázků
O tvé dokonalé
kráse...



Co je vlastně život?Život je každýho počátek,každýho maličkýho začátek.Život se má naplno užívat,a ne se pořád užírat.Život je od toho dělat v něm chyby,časem však smažeme ze sebe viny.Je to láska,zklamání,bolest a žal,je to všeco nám život ted dal.Přijde i den,kdy nastane zlom a na kostele se rozezní pro tebe zvon.



Vidím oči tvé,
temné, překrásné.

Cítím ústa tvá,
jemná, šťavnatá.

Jak lahodí jen,
to co byl jen sen.

To co já jen chtěl.
ochutnat mi dej.

Ty už víš co teď,
už se neostýchej.

Buď svá toť vše,
žijeme teď,
zítra už ne...

Nemohu byt s tebou, vim. Jen po vanku te pohladim a v podvecernim vetru chveni, posilam ti polibeni do spanku....
 

Pár hodin zpět přišel mi rajcovní Zázrak
a Obrovským pozdravem Pusu dát musím!
V Srdci i dušičce BURCUJE PŘETLAK,
chci to teď nastálo - vzrušeně prosím!
 

____________


Tvůj půvab zaslepí žár mužských očí,
i Zdeny tu opojen podléhá úžasu.
Božská tak bytost až hlavu mi točí,
vždyť světe nediv se, pohlížím na Krásu.

Dnes, hnedle k ránu chytlo mne štěstí,
znenáhla hladivý vánek na tváři hřál.
Tvůj pohled z romance dodává zvěsti,
že objal mne sen, jenž jsem si tak přál.

Jen k tobě vzhlížím - co Hvězda záříš,
i Paegas Tvůj prosícně touží tě svést.
Sníš býti v objetí, tak nyní se tváříš,
ne, Lásko, netlachám - nelze se splést!

Zůstaň pro mě žít!

Jiří Březík

Dokud jsi se mnou lásko má,
to snad i zázrak smysl ztrácí,
svět celý jsi mi proměnil,
co na tom, kým jsi dříve byl,
ozvěna tvá, mou lásku vrací...

V myšlenkách s tebou zůstávám,
čím to, že cítím se tak volná?
Věc jediná mě trochu trápí,
když z dlaní mých, tys směl ses napít,
co teď s tvou žízní bude dál?

Dokud jsi se mnou lásko má
a dokud nikam neodcházíš,
já necítím se ztracený,
i ve snech stále zdáš se mi,
jen zavřu oči, už mi scházíš...

Proč se to stalo právě nám,
že dlani mé, tvá byla svolná,
na věky chtěl bych s tebou zůstat,
líbat svůj úsměv na tvá ústa,
modlitbu mou teď půlnoc pustá uslyší...

Jestli smím si něco přát,
jestli můžu něco chtít,
potom prosím tisíkrát,
prosím zůstaň pro mě žít!

Pravda je skrytá v závějích,
jak jen dobrat mám se jí?
Když mě opustíš, jsem v koncích,
tak se šance ztrácejí...
Slzou na očích, svět se nestočí
jen ty pro mě zůstaň žít!

Dokud jsme láskou posedlí
a mořem štěstí rozum bloudí,

zlého nic nemůže se stát,
dokud má člověk hodně rád

a víra věčná, srdcem proudí...
co všechno vlastně v rukou má?

Co všechno zvládnu, když jsi se mnou...?

Ať mě tvá náruč něžně skrývá,
to žádná píseň nevyzpívá,
že svoji lásku v tobě mám!

Jestli si můžu něco přát,
jestli můžu něco chtít,
potom prosím tisíkrát,
prosím zůstaň pro mě žít!
Pravda je skrytá v závějích,
jak jen dobrat mám se jí?

Když mě opustíš, jsem v koncích,
tak se šance ztrácejí...
Slzou na očích, svět se nestočí
jen ty pro mě zůstaň žít! ...

...jestli si můžu něco přát,
jestli můžu něco chtít,
potom prosím tisíkrát,
prosím zůstaň pro mě žít!
Boj s časem toužím neprohrát
a jestli smím si něco přát,
tak prosím lásko zůstaň se mnou,
zůstaň lásko napořád,
v tobě štěstí mám,
v tobě usínám,
s tebou všechno překonám...

 ....dokud jsi se mnou, lásko máááá!




 

Vrať se mi, miláčku!

Táborák tiše vzplál, obláčky kouře
vyslaly k nebi teď poselství své,
že jsem tu sám a sám a v marné touze
na Tebe vzpomínám, děvčátko mé.

Vrať se mi miláčku, v náruč mou spěchej,
jen Tebe jedinou v světě mám rád!
Než v zem vyhrabou mi důlek měkkej,
jen s Tebou chtěl bych být, s Tebou se smát.

Jen s Tebou smysl má celé mé bytí,
jen s Tebou chtěl bych žít a mít Tě rád.
Ty jsi má hvězdička, co šťastně svítí,
stejně já pro Tebe chtěl bych teď plát!

Publikoval(a): Kozoroh 1, 20.4.2007

Chtěl bych být bledým měsícem

Chtěl bych být bledým měsícem,
co šat má stříbrný,
po nebi bloumat tam i sem,
a znát Tvé tajné sny!

Být tím, ke komu zvedáš zrak,
kdo důvěrník je Tvůj,
s kým radíš se či jenom tak
prosíš: Jen chvilku stůj!

A jako něžná hvězdička
doletíš tam, kde jsem,
sdělíš mi tajná přání svá,
pohladíš paprskem,

a pak se zase vrátíš zpět
na zemi, mezi své,
těšit budeš co krásný květ
mé oči stříbrné!

Publikoval(a): Kozoroh 1, 8.4.2008

*

Toužím být vánkem, co hladí tvoje ňadra,
rozčeše hřívu a zlíbá černé vlasy,
chtěl bych se dívat na tvoji krásu s patra,
do rána, než rosa nazdobí tvé řasy.
Stříbrné kapky něžně kochají se tělem,
kůže sálá víc jak litinové tály
a pevná prsa, na torzu saténově rdělém,
s mými údy si provokativně hrály.
Nádherné jitro zavoní černou kávou,
dva šálky na stole už na nás čekaly,
všechno tak krásné prolétlo mi hlavou,
když jsme se v aktu horoucně líbaly.
S pohárů do dna věčnou lásku pijeme,
sytíme těla v žáru noci temné,
už dlouhá léta spolu tak šťastni žijeme
a naše city? "Ty zůstávají stejné"!


Copyright  © 2007, Sidy All Rights reserved.

Když Láska prší z nebe

Z nebe padaj kapky deště
(už je to spíš vodopád!),
něžně políbím Tě ještě,
zašeptám Ti: "Mám Tě rád!"

Déšť mi tiše napovídá
něžná Lásky vyznání,
srdce mé k nim něco přidá,
v krátkých pauzách v líbání...

Perličky slz ( od dojetí! )
Tvoje tváře smáčejí,
šeptáš mi, jak dobře je Ti!
( Přitisknu Tě pevněji! )

Slíbám ty sestřičky deště,
ouška něžně polaskám,
a do každého z nich ještě
slůvka sladká zašeptám...

Až svatému Petru dojde
dnešní vody zásoba,
Láska dvěma srdci projde,
tolik štěstí pro oba!

A až roztrhnou se mraky,
vítr v dál je odnese,
nový zázrak nad zázraky
s námi dvěma stane se!

A gondola milování
s námi tiše vypluje,
marně se mé srdce brání!
Už Tě vroucně miluje!

Šťastni jak dvě holubice
se svou snítkou mírovou
touhou shoříme jak svíce!
Budu Tvůj a Ty zas mou!

Publikoval(a): Kozoroh 1, 4.2.2008

AUTOR:  Kozoroh 1    

Chci!

Chci být Tvým vánkem, co Tě hladí,
čechrá vlas Tvůj rozevlátý,
loutnou, jejíž hlas krásně ladí
s písní, co srdce zpívá Ti!

Chci být tou něžnou kapkou deště,
co řasy smáčí v Lásky čas,
boxer, co zatne svoje pěstě
a za Tvou čest bít jde se zas!

Chci být tím šálkem plným kávy,
co kouzlem dálek zavoní,
milovat Tě a být ten pravý,
co srdce Láskou rozezní!

Chci Ti paprskem slunce býti,
jenž duši Tvou Ti zahřeje,
plnými doušky s Tebou píti
z poháru vášně Mé i Tvé!

Chci být okvětním plátkem růže,
co pokoj něžně provoní,
odsunout stranou další muže,
co o Tobě sen Lásky sní!

Chci být tou malou kapkou vody,
co ve sprše Ti kůži chladí,
okusit s Tebou všechny svody,
zažít Lásku, co něžně hladí!

Publikoval(a): Kozoroh 1, 29.3.2008

Autor: Kozoroh 1 - Liter.cz

Kým jsem a kým byl bych rád?

Být tím, kdo něžně pohladí,
byť pouhým slůvkem jen,
dušičku mile naladí
a zmizí jako sen,

nosit štěstí jak pavouček,
lidem ho rozdávat,
mít ze snů hezký klobouček,
druhé učit se smát,

jen to a žádný jiný cíl
já nekladu si víc,
vzpomeňte jen, že jsem tu byl,
až rozplynu se v nic!

A třeba vám ty vzpomínky
jak křídla motýlí
v očích zas vznítí plamínky,
jež touhou zešílí!

Publikoval(a): Kozoroh 1, 5.3.2008

Autor: Kozoroh 1 - Liter.cz

Hvězdy zhasly, měsíc nezáří,
potoky strnule stojí.
Přestali bzučet komáři,
strach se sám sebe bojí.

Už ani slavík nezpívá,
utichl dětský kašel.
Nocí zní píseň tesklivá
a nikdo, kdo by ji slyšel.

A nikdo nevidí zpěváka,
jenž sám je dočista slepý.
V duši má bílá oblaka,
když prochází ztemnělou stepí.

Pozvedne flakón ze stříbra
s vytepanými kosy.
A všechen život umírá
v jediné kapce rosy...



https://www.minimax.cz/

Podivná síla přistupuje blíž ,
kdesi v dáli zableskne se prapodivný
kříž .

Temnočerný tunel
naskýtá nám bílé světlo .....
Zima náhle změní se v teplo .
Hlasy z dáli přibližují se k nám ,
patří tajemným postavám .

Ti lidé podávají nám ruce ....
cosi zavírá ti oči , říká :
" Spi sladce . "
Usínáš ... skoro nic kolem sebe
nevnímáš ....
naposled slzy své utíráš .

Náhle bolest tvá zcela
utichne ,
jakobys tělo přestal vnímat ...
naposled zhluboka se nadechneš ,
do hlubokého spánku upadneš .

Vše kolem je voňavé a krásné ....
pronikavé světlo znenadání zhasne ....
 

Noc

Myslím pořád na tebe,
postavím schody do nebe,
a ze třpytu Měsíce,
ušiju ti střevíce,
šaty z nití jasných hvězd,
to není vtip-to pravda jest,
budem tančit do svítání,
v tom už nám nic nezabrání,
při tomto dlouhém tanci,
dejme našim snům šanci.

pro P.F.

zdroj:  https://www.gsxr.wz.cz/2tvar.htm 

Dávno netvořím,
jen do skal smutku
tepu nápisy.

Neteskním, neprosím,
jen ze svých skutků
kreslím obrysy.

Náčrtky ramen svěšených
uprostřed léta.
Šeptám amen všem
hříšníkům světa.

Dávno nehořím,
na tobě nevisím,
dávno netvořím,
jen ze zármutků
kreslím obrysy.

Tiché amen,
ležící v listí,
stravuje plamen
tvé nenávisti.

Autor: Berenika   Zdroj: https://www.poezie.cz/main.php?task=dilo&id=6169

 Verše k tichému čtení
 

... je to vzájemné, jak moře a břeh. Tvůj svět je můj, někdy stačí dát jen dech ;)

Vášnivé.
Prudké.
Milované.
Kouzelné.
Něžné.
Zbožňované.
- Zpěněné.
Zrádné
moře
šumí,
s vichřicí
rve se,
jak jen
umí.
Zklidněné.
Dětsky
dovádivé.
- Průzračně
modré,
oslnivé,
s paprsky
slunce
konejšivé,
bere mě
do své
náruči.
Houpe mě,
smáčí,
rozpustile
vlnami
plácá
z dlouhé
chvíle,
- rozverně
sem tam
zahučí.

zdroj: https://poezie.euweb.cz/?co=more
 

Chybíš mi,
Jako hvězda na nebi,
Chybíš mi,
Jako Slunce na Zemi.

Chybíš mi,
Jako vítr vlnám,
Chybíš mi,
Jako muž ženám.

Chybíš mi,
Jako mléko kávě,
Chybíš mi,
Jako vláha trávě.

Chybíš mi,
Jako tuha v tužce,
Chybíš mi,
Jako náboj v pušce.

Chybíš mi,
Jako včela květům,
Chybíš mi,
Jako mír světům.

Chybíš mi,
Jako ve slově hláska,
Chybíš mi,
Jako v srdci láska...

https://www.protebe.cz/

Modlidba pro Tvé srdce

MODLÍM SE - ptáš se proč?

"K Tvým rukoum " hladících tvář mou uplakanou
"Ke slovum" která nikdy neproneseš, ani tiše, ani nahlas
předemnou.
"K citum" které předevšemi schováváš,
asi to tak musí být,
"Ke Tvým snum" které tak těžce přiznáváš,
aby skutečností jednou mohli být.
"K Tvému srdci" které zní jak zvon
a já slyším jej už z dálky,
"Ke Tvým rukám" keré utěší i žalostný ron,
který zanechá na duši mraky.
"MODLÍM SE -  ZNÍ TO ZOUFALE SMĚŠNĚ"
to já dobře vím
"MODLÍM SE - láska, to je to co cítím přesně,
vyjádřit to jinak neumím...

Poslal(a): Mišpulína, 8.5.2007

https://prej.cz/

A budu hladit

Nút Básně » Život

Anotace: :-)..pro tebe a jednu sestřičku V :-)

A myslím, že pohlazení
není nikdy dost
dost možná
recept na radost..

Nikdy Tě neuhladím docela
A nikdy Tě nezahodím
přes prsty láska letěla
hmatem tě lásko doprovodím

A budu Tě hladit
to se nedá
byť ze mě bude
babka šedá

Pohladím si Tě bříšky prstů
třesoucí tlapkou svého těla
co vadí když pohladím tě
že vnější krása odletěla..

A komu vadí,než pohladím Tě
že "posolím" půl postele
Nepřestanu se Tě dotýkat
lásko má ..hladivá..

než vezmou si nás andělé..

https://liter.cz/    Autor: Nút

VRBA

  Básně » Příroda     gregy

Anotace: Je to pár dní, co spadnul strom, nejstarší v celém okolí....

Dnes šeptáš mi Ty.
Všechny modlitby mých předků.
Po staletí, po věky věků,
byla jsi tu pro ně.
A dnes se slova rozplývají,
odchází s Tvou duší.

Dnes šeptáš mi Ty.
Jaké byly zimy
a kolika hnízdům jsi byla domovem.
A čí bylo to poslední.
A co slibovali si milenci,
schovaní ve Tvém stínu.

Dnes šeptáš mi Ty.
O nešťastné dívce.
O jejím křiku, když
topila se u Tvých kořenů.
Znáš její příběh.
I můj.

Dnes šeptáš mi Ty.
Když tiše odcházíš.
Když umíráš.

 

Autor: gregy

Zůstaň pro mě žít!

Jiří Březík

Dokud jsi se mnou lásko má,
to snad i zázrak smysl ztrácí,
svět celý jsi mi proměnil,
co na tom, kým jsi dříve byl,
ozvěna tvá, mou lásku vrací...

V myšlenkách s tebou zůstávám,
čím to, že cítím se tak volná?
Věc jediná mě trochu trápí,
když z dlaní mých, tys směl ses napít,
co teď s tvou žízní bude dál?

Dokud jsi se mnou lásko má
a dokud nikam neodcházíš,
já necítím se ztracený,
i ve snech stále zdáš se mi,
jen zavřu oči, už mi scházíš...

Proč se to stalo právě nám,
že dlani mé, tvá byla svolná,
na věky chtěl bych s tebou zůstat,
líbat svůj úsměv na tvá ústa,
modlitbu mou teď půlnoc pustá uslyší...

Jestli smím si něco přát,
jestli můžu něco chtít,
potom prosím tisíkrát,
prosím zůstaň pro mě žít!

Pravda je skrytá v závějích,
jak jen dobrat mám se jí?
Když mě opustíš, jsem v koncích,
tak se šance ztrácejí...
Slzou na očích, svět se nestočí
jen ty pro mě zůstaň žít!

Dokud jsme láskou posedlí
a mořem štěstí rozum bloudí,

zlého nic nemůže se stát,
dokud má člověk hodně rád

a víra věčná, srdcem proudí...
co všechno vlastně v rukou má?

Co všechno zvládnu, když jsi se mnou...?

Ať mě tvá náruč něžně skrývá,
to žádná píseň nevyzpívá,
že svoji lásku v tobě mám!

Jestli si můžu něco přát,
jestli můžu něco chtít,
potom prosím tisíkrát,
prosím zůstaň pro mě žít!
Pravda je skrytá v závějích,
jak jen dobrat mám se jí?

Když mě opustíš, jsem v koncích,
tak se šance ztrácejí...
Slzou na očích, svět se nestočí
jen ty pro mě zůstaň žít! ...

...jestli si můžu něco přát,
jestli můžu něco chtít,
potom prosím tisíkrát,
prosím zůstaň pro mě žít!
Boj s časem toužím neprohrát
a jestli smím si něco přát,
tak prosím lásko zůstaň se mnou,
zůstaň lásko napořád,
v tobě štěstí mám,
v tobě usínám,
s tebou všechno překonám...

 ....dokud jsi se mnou, lásko máááá!




 

Prší krásně
nebe změnilo se v konev plnou vláhy,
všechny trable vedra pozbývají váhy,
každá kapka je jak jedno slůvko básně...

Všem záhy
líp se dýchá,
všechno kolem oči protře si a září,
rázem poznají se poctivci i lháři
kdo se naparuje, tomu zmokne pýcha...

Už máš
mokré vlásky
jedna kapka z čela po nose ti stéká,
mokrá blůzička ti siluetu svléká,
řekní - zkrásněla jsi z deště nebo z lásky?

Ten déšť
byl tak náhlý,
že jsem sotva stačil pomyslit si pouze,
že tě políbím a že to bude dlouze,
když jsme odhodlaně
k sobě dlaně
vztáhli....
vstříc touze....

Mám tě ráda!
To´s mi prvně řekla...já byl jako v ráji
a vtom začlo pršet - všechno bylo „v háji“...
To si přece člověk jenom jednou střádá,
když má ji..

Když má chvíli
kdy se padající hvězda změní v ústa
a když sen ti řekne: „Probuď se a zůstaň“
Vtom si přijde déšť a ještě k tomu sílí
A vzrůstá...

2

Sen se hroutí...
Teď se začneš asi po deštníku shánět,
nemáš zapotřebí průduškový zánět!
Proto utečeš mi pryč a to mě rmoutí...

Být Máchou,
aspoň básně
psal bych o tom jak mi smutkem srdce vzdouváš
a vtom vidím tě jak střevíčky si zouváš,
bosá v kalužích mi říkáš:“Prší krásně“
Proč couváš......?

Prší krásně,
lesy mají řasy z mlhavého dýmu
a my zítra asi budeme mít rýmu
a ty místo vlasů promočené třásně...

Prší krásně,
my se pod pláštěnkou nebudeme shýbat,
v tomhle nejkrásnějším dešti chci tě líbat,
každá kapka je jak jedno slůvko básně.....
Náš déšť.................................................

 Rezek, Petr >  [83] Modrá Zem >  012 - Prší krásně (Nejkrásnější déšť)

Hudba: Giancario Bigazzi
Umberto Tozzi
Text: Pavel Žák

Jsi!
Prostě „Jsi“!
Rozumíš?
Nejen - snad ne - asi....

Vím
kudy blíž,
taky vím
jak ti voní vlasy...

Vím,
o co tíž
po kapkách
květy žízeň tiší...

Vím,
co je výš,
co je dál,
to je křídlům bližší...

Jsi!
Prostěì „Jsi“!
Rozumíš?
To mi dneska stačí...

Noc kolem nás
umlká
jako hnízda ptačí...

Jsem
pojednou
zase kluk,
který ostýchá se...

říct
najednou
tolik slov,
která patří kráse...



Jsi!
Rozumíš?
Prostě „Jsi“!
Velká touha něčí...

Tím,
co je sen,
co je smích,
který štěstím brečí...

Tím,
co je žár
a pak déšť,
který vpíjí zemì...

Jsi!
Rozumíš?
Ty jsi tím
co je šťastné ve mně.....

Stmívání a usínání,
Svítání a procitání
Krásný sen a dobrá jitra,
S tebou náš den
kdy dnes je zítra....

Stíhám proud i dráhy
blesků,

Zpívám sám, nač pouštět
desku....
Kouzlím sníh co padá
z květů....
Kreslím tvůj smích a stačí,
že tu
„Jsi“!

Jsi!
Rozumíš?
Prostě „Jsi“!
Slovo ze tří hlásek...

2

Vím,
že jsi má
největší
láska letních lásek...

Jsem
pojednou
zase kluk
co ti všechno slíbí...

Ne,
všechno ne,
třeba to,
že tě nepolíbí...

„JSI’“

Rezek, Petr >  [83] Modrá Zem >  011 - Jsi

Voda čo ma drží nad vodou
 

Keby bolo niečo, čo sa ti dá zniesť
okrem neba nado mnou a miliónov hviezd^,
tak by som to zniesol vždy znova a rád
k Tvojim nohám dobré veci ako vodopád.



keby som mal kráčať sám a zranený
šiel by som až tam, kde tvoja duša pramení,
keby som ten prameň našiel náhodou,
bola by to voda čo ma drží nad vodou...



Môžeš zabudnúť, stačí kým tu si
iba ďalej buď nič viac nemusíš...



®: Chcem sa z Teba napiť,
šaty odhoď preč,
čo má byť sa stane,
tak cez moje dlane
ako čistý prameň teč,
ak ťa ešte trápi  smútok z rozchodov,
ono sa to podá,
Ty si predsa voda
čo ma drží nad vodou....

Keby bolo niečo čo sa Ti dá zniesť
okrem neba nado mnou a miliónov hviezd
tak by som to zniesol vždy znova a rád
k Tvojim nohám dobré veci ako vodopád ....

1. Tvůj krok je lehký jako dech,
 kudy jdeš tam začíná bál,
 šaty tvé ti šila tvá máma
  nemáš prsten, kdo by ti jej dal, nevím sám.

2. Tvým bytem je studentská kolej,
    jedna postel, gramofon,
    Ringo Starr se z obrázku dívá,
    já bych snad, co vidí jen on, viděl rád.


R1: Kdo vchází do tvých snů, má lásko,
 když nemůžeš v noci spát,
    komu patří ty kroky, co slýcháš,
 a myšlenky tvé chtěl bych znát jedenkrát.

3. Co znám, to jsou známky z tvých zkoušek,
    a vím, že máš ráda beat,
    a líbí se ti Salvator Dali,
    jen pro lásku chtěla bys žít, milovat.

4. Pojedeš na prázdniny k moři,
    až tam, kde slunce má chrám,
    jeho paprskům dáš svoje tělo
    a dál se jen věnuješ hrám milostným a ty já znám.

5. Když pak napadne, sníh pojedeš do hor
    se svou partou ze školních let,
    přátel máš víc než bývá zvykem,
    ale žádný z nich nezná tvůj svět, netuší.

R2: Kdo vchází do tvých snů, má lásko,
    když nemůžeš v noci spát,
    čí jsou ty kroky, co slýcháš,
    a myšlenky tvé chtěl bych znát jedenkrát.

6. Tvůj stín, to je stín něžných písní,
    tvá dlaň je tajemství víl,
    kdo slýchá tvůj hlas, ten je ztracen,
ten se navždy polapil - úsměv tvůj, to je ta past.
7. Ten pán, co prý si tě vezme,
    musí být multimilionář,
    říkáš to všem tak vážně, že ti věří,
    jen já stále pročítám snář a hledám v něm.

R1: Kdo vchází do tvých snů, má lásko, ...

8. Já tu čekám, až vrátíš se z toulek,
    ty dálky nevedou dál,
    ať chceš nebo nechceš tak končí
    a vítr nikdo nespoutal ani já.

9. Pojď jednou ke mně blíž jedenkrát
    a já ti povím, kdo vlastně jsem,
    vypni gramofon, nech té hry, zanech přátel,
    slétni z oblak na pevnou zem, tiše stůj a poslouchej.

R3: To já vcházím do tvých snů, má lásko,
    když nemůžeš v noci spát,
    a mé jsou ty kroky, co slýcháš,
   jen myšlenky tvé chtěl bych znát....

Okno mé lásky...

U studánky..

Ona: Koukej, kapky se koulí, mám jich na dlani víc než ty...
On: Jsi paní vod...
Ona: Já ptám se tě - jsou-li tvým dlaním mé kapky vhod...?
On ...Pokud se deště dotýká...já...
Ona: ...vím, že jsem hloupá...
On: ...chtěl jsem jen říct....
Ona: ...máš se mnou jen trápení...
On: ...ty přece víš...
Ona: Jé....duha nám stoupá...
Oba: Září, musíme blíž.....
On: Jsme krásně promočení!

Oba: Koukej, koukej
duhový sál...
Koukej, koukej
duhový bál.....
On: ...a na tom bále chybí král...

Ona: Já jsem duhová víla...
On: A co jsem já...?
Ona: V tvém pohledu slunce mám...
On Už nesu mrak!
Ona: Jsem růžově bílá, tančím, koukej se jak!
On: ...Pokud se tance dotýká...
Ona: Můj rytíři vánku!
On: Mám tasit meč...?
Ona. Máš ve dlani úděl náš...
On: Vrhnu se v seč!
Ona: Tvým hořícím spánkům dávám duhovou stráž...
On: ...co voní po heřmánku.....

Oba: Stoupá, stoupá
duhový sál.....
Houpá, houpá
duhový bál,
On: teďabych v pohádce hrál...

Ona: Koukej, duha se ztrácí...
On: ...to ustal déšť...
Ona: Mám pojednou z lásky strach...
On: To se ti zdá, vždyť zpívají ptáci,
Ona: tak vezmi růži a najdi jí práh!
On: Ať vůni nepoztrácí!

2

Ona. Já jsem duhová víla...
On: A paní vod...
Ona: Mé oči jsou déšť i jas...
On: To všecho vím...
Ona: Jsem růžově bílá...
Oba: A všechno slunce i vláha je v nás...
On: Jsi zkrátka moje milá!

Oba: Stoupá, stoupá
duhový sál...
Houpá, houpá
duhový bál...
On: A zatím není to dál...........

Zas mě tu máš
nějak se mračíš
vybledlej smích
už ve dveřích

S čelenkou z perel
svatozář ztrácíš
kolik se platí
za vláčnej hřích

No tak lásko, co chceš mi říct
máš už perly, možná i víc
lásko, na co se ptáš
svíčku zhasínáš

Nemám lásko, co bych ti dal
chtělas všechno, nebyl jsem král
lásko, na co se ptáš
perly ve vlasech máš

Tvý horký rty
víc radši ne
nejsou už mý
nejsi má cher

Něco snad chápu
to ne, to ne
bolí to, hořím
jak černej tér

No tak lásko, kdo mi tě vzal
komus dala tělo i duši
lásko, na co je pláč
když to skončit má

Vždyť už, lásko, svý perly máš
tak proč padaj, měněj se v slzy
lásko, na co je pláč
perly ve vlasech máš

No tak lásko, co chceš mi říct
máš už perly, možná i víc
lásko, na co se ptáš
svíčku zhasínáš

Nemám lásko, co bych ti dal
chtělas všechno, nebyl jsem král
lásko, na co se ptáš
perly ve vlasech máš

Chtěla jsi víc
pro svoje touhy
já chudej princ
mám, jen co mám

Co vlastně zbývá
jen slzy pouhý
ze svatebních zvonů
z nebeskejch bran

No tak lásko, kdo mi tě vzal ... ???

♥♥♥♥♥♥♥♥♥
 

Jde déšť a já jdu s ním, jdu městem jež znám
a hledám stopy včerejší, včerejší
jdu stejným směrem jak dřív a vzpomínám
a všechno zdá se krásnější

Ach lásko voníš deštěm, tady jsi řek
myslím že vítr tehdy vál, vítr vál
jsou to už stovky let, kabát si svlék'
a byl mi velký ale hřál, krásná lásko

Jak dlouho, dlouho ještě, půjdu ti vstříc?
Člověk je velmi krátce živ, krátce živ
má lásko voníš deštěm, jsi z plískanic
však hřeješ stejně jako dřív

I déšt jak dřív je stejný i já, já jsem táž
jen cosi skříplo v orlojích, v orlojích
byls tu a stále jsi, jenom se ukrýváš
jdu deštěm ve tvých šlépějích, ó má lásko...

Lásko má...

Neber mi sen, víš můj sen o probdělých nocích...
Neber mi sen a vrať mi zpátky ten pocit,
že nejsem osamělá, v Tobě se ztrácím celá...

Lhát... musím Ti lhát, příteli můj...
Já svůj osud znám mě nelituj!
Když pravda je horší než lež,
pak už jen snům věřit jen chceš,
když vstoupíš na poslední most přes minulost...

Zbyl mi jen sen, víš můj sen o probdělých nocích...
Zbyl mi jen sen aspoň ve snu zažít ten pocit,
že nejsem osamělá v Tobě se ztrácím celá...

Lhát musím Ti lhát příteli můj,
já svůj osud znám mě nelituj...
Proč nesmím proč nesmím se ptát,
ještě stoupám?  Nebo už je to pád?
Proč čeká mě podivný most přes minulost...

Proč nesmím, proč nesmím se ptát,
ještě stoupám nebo už je to pád?
Proč čeká mě podivný most přes minulost...?

Johanka z Arku - Lucie Bílá

Za niečím krásnym
tak rýchlo ako sa dá
do tvojich básni
márne rým hľadám

Za niečím zvláštnym
do záhrad kde nie je kríž
kam sa to blázniš
nestíham s tebou ísť

Spomaľ máš privysokú rýchlosť
vnímam ju len šiestym zmyslom
máaaam závrat
náhlim sa po tvojom boku
a mám už dosť zbytočných pokúť
máaaam sa báť?

Za niečím stálym
tak rýchlo ako to dá
sa všetko máli
aj napriek výhodám

Za niečím bájnym
do záhrad kde nie je kríž
kam sa to blázniš
nestíham s tebou ísť

Spomaľ máš privysokú rýchlosť
vnímam ju len šiestym zmyslom
máaaam závrat
náhlim sa po tvojom boku
a mám už dosť zbytočných pokúť
máaaam sa báť?

Spomaľ máš privysokú rýchlosť
vnímam ju len šiestym zmyslom
máaaam závrat
náhlim sa po tvojom boku
a mám už dosť zbytočných pokúť
máaaam sa báť?

Asi bych ti říci měl
Jak rád se úst tvých dotýkám
Taky bych ti slíbit chtěl
že spát už nikdy nechci sám

V žáru noci do tvý kůže píšu jméno svý
Každej chlap mi tiše závidí
Ještěže tě lásko mám
S tebou mířím k výšinám
Ještěže tě lásko mám
Na mou duši přísahám
Máš chuť stejnou, zůstaň se mnou

Ty jsi pro mě poušť i déšť
Jsi vším, co zrovna prožívám
Lepší přístav nenajdeš
To vím a často nepřiznám

Kombinace slov je kód, od mýho srdce klíč
Říct si o něj, ty se nestydíš
Ještěže tě lásko mám
S tebou mířím k výšinám
Ještěže tě lásko mám
Na mou duši přísahám
Ještěže tě lásko mám
S tebou mířím k výšinám
Ještěže tě lásko mám
Díky tobě nejsem sám
Máš chuť stejnou, zůstaň se mnou...

Dívčí pláč

    C               G        Am   C7
1. Dej mi v pravou chvíli znamení
    Dm               F          G   G7
   a já hned na tvé přání zkamením
      C             C7          F    Fm
   a když si budeš přát, budu vrávorat,
                   C     Am                Dm     G
   i vzlétnout se pokusím, jen vyslov svoje přání.

2. Chceš-li, začnu s velkým stvořením
   a klidně se i s tebou ožením,
   já všechno splním rád, když se budeš smát,
   jen nechci, abych byl smáčen tvým každodenním pláčem.

    C   G  Am            F  Fm    G   G7
R1. Dívčí pláč, zraňuje a pálí zvlášť,
           G                   Am   G   F
    plakat má jen kdo se z okna dívá  sám
      D        D7             G     G7
    a já jsem s tebou, co tě znám, óóóóóó.

    Dívčí pláč, zraňuje a pálí zvlášť,
                                  Am
    když tě trápím, tak se klidně mrač,
           F       C   G   C
    jenom vynechej dívčí pláč.

R2. Dívčí pláč, zraňuje a pálí zvlášť,
    plakat má jen kdo se z okna dívá sám
    a já jsem s tebou, co tě znám, óóóóóó.

    Dívčí pláč, zraňuje a pálí zvlášť,
    když tě trápím, tak se klidně mrač,
              F       C   G   F     C
    jen když vynecháš dívčí pláč.

https://zpevnik.folktime.cz/song.php?id=3255#

PŘÁTELSTVÍ